„Děvčata, poledne. Jdeme na oběd. Dnes to vidím na nějakou flákotu.“, vtrhne do naší kanceláře Romana. Holka jedna protivná. Postavu má „ham, ham“ a vůbec se nemusí snažit, aby si ji udržela. Cpe se jak o život, necvičí, je to lenora a pořád je štíhlá jako lunt. Za to já…

Od mládí bojuji s každým centimetrem na svém těle. Já snad přiberu i v momentě, kdy se na jídlo jen podívám. A když k nám do kanceláře vtrhla tahle štíhlá čarodějnice, hlady jsem doslova šilhala. Jenže na rozdíl od ní, já si k tomu obědu dám maximálně nějaký salát. Nálada byla okamžitě na bodu mrazu.

Sedíme společně u stolu a Romana listuje na svém netbooku a vybírá si spodní prádlo. Bez svého netbooku neudělá totiž ani krok. Zcela nedobrovolně si prohlížím s ní ty nádherné kousky. A že je na co se dívat…košilky, body, topy, tílka, pro náročnější podvazky a korzety. Závistí dostávám stejnou zelenou barvu jako má salát na mém obědovém talíři.
    
Až plačtivě konstatuji: „Potřebovala bych nové plavky. Ale copak si je můžu jít někam zkusit? Pro velryby nic slušného nešijí.“ „Barčo, ty jsi ale třeštidlo. Vždyť jsi krásná holka. Máš super ženskou postavu a v plavkách ti to určitě moc sluší.“, utěšuje mě velmi přátelsky Romana. „Pojď, jukneme na něco pro tebe. Znáš svoje číslo?“, má se okamžitě k činu. Abych neznala…kontroluji své tělesné parametry velmi pečlivě a velmi pravidelně.

Do prohlížení nabídky dámských plavek  jsme se zabraly tak moc, že jsme zapomněly na čas. Nebylo snadné vybrat takový střih, abych jej hned neodsoudila jako pro moji postavu neupotřebitelný. Kupodivu měla Romana se mnou svatou trpělivost a já zjistila, že je to vlastně docela fajn holka. Ten den jsme polední přestávku dost přetáhly. Ale po návratu do kanceláře jsem mohla zadat příkaz k úhradě za dvoje plavky z říše snů. A zároveň jsem získala novou kamarádku. A jako bonus si šéf ani nevšiml, že sem přišla pozdě.