„Zahrada je konečně doupravená, hurááááá.“, zcela otevřeně a hlavně hlasitě dávám najevo radost z konce otrokářské práce. Nemám ráda práci na zahradě. Ale mám ráda zeleň kolem sebe. Můj drahý manžel to ví, takže zahradu u našeho nového domu upravil tak, aby byla téměř „bezúdržbová“.

„A teď je na čase vybavit terasu i zahradu novým zahradním nábytkem .“, připravuji manžela na průvan na našem účtu. „Já jsem si myslel, že bychom koupili takový ten obyčejný plastový. Když ho budeme schovávat před deštěm, tak nám vydrží dlouho. Naši ho taky mají a je velmi praktický.“, snaží se zachránit část našich úspor. Při pohledu na mě tuší, že přívlastek plastový není to pravé ořechové, co jsem chtěla slyšet.  
„Lásko, já vím, že nechceš moc utrácet. Jenže my si ten nábytek pořizujeme na hodně dlouho. Nechci každé dva roky kupovat nový. A také chci, abychom se na naší zahradě cítili příjemně, útulně. Vždyť nás její úprava stála tolik práce. A těch peněz.“, brnkám na šetřivou strunu svého muže. Když už utracené peníze, tak ne zbytečně!

„Tak jaký máš vybraný, povídej.“, vzdává marný boj můj milovaný manžel. „Víš, mně se moc líbí ratanový nábytek. Je takový útulný, starobylý a přesto nový. Připomíná mi dětství u babičky. Dodá terase i zahradě to, čemu se říká teplo domova.“, snažím se rychle sdělit všech pět P ratanového nábytku. „Pravda, představoval jsem si úplně něco jiného. Ale musím uznat, že máš pravdu. Moje babička měla podobný a vůbec se nebráním té představě, že když tu zasedneme ke kávě, tak nám to bude připomínat chvíle u našich babiček.“, kapituloval manžel.

Pak už věci nabraly velmi rychlý spád. Vybírání zahradního nábytku se asi stane mým hobby. Velmi jsem si to užívala. Dokonce i s vlastním mužem! Bylo to takové…až intimní. A velmi brzy nám terasu i celou zahradu ozdobily kousky krásného ratanového nábytku. A my konečně doplnili ten poslední střípek do mozaiky s názvem útulný domov.