Grahamstown je prý malé město s velkým duchem. Což mi však navzdory mé letoře spíše barbarské ani v nejmenším nezabránilo v tom, abych do něj tohoto roku zamířil.

Přiznávám, že mne tam pranic netáhl fakt, že toto město ztracené na jižní polokouli hostí druhý největší světový festival umění, shodou okolností končící právě v den mého předpokládaného příjezdu, tedy National Arts Festival, jak říkáme my nabubřele se vydávající za znalce jazyka anglického. Už vůbec mne tam pak netáhlo jeho kvalitní školství, především prý proslulá Rhodes University, o níž jsem dosud jaksi ani neslyšel a slovo rhodský jsem si vždy spojoval leda tak s kolosem.

Daleko zajímavějšími se mi zazdály spíše tamní botanické zahrady, založené Angličany už léta páně 1853 a přesto dosud vzkvétající, a bohatá historie, jež čišela snad z každé toto „Město svatých – město kultury“ prezentující internetové stránky. Třeba prý bych tu měl navštívit Muzeum přírodních věd, jež je stopadesátiletým jubilantem, historické muzeum, observatoř, pevnost a kriminál.

Nebo bych se měl projít půvabnými uličkami lemovanými starými domy, tímto žijícím muzeem, o němž by náš filmový klasik zřejmě pronesl unesen jeho půvaby „Tady je to krásný… jako v Krumlově“.

Na pár hodin bych se pak prý měl zastavit i v Mezinárodní knihovně africké hudby, jedinečné instituci jako nedělané pro mne, jehož za čtyři semestry vysoké školy naučili brnkat na klavír hity ze zpěvníků první až čtvrté třídy základní školy, a poté si v již zmíněné botanické zahradě dopřát piknik spojený s nějakou tou hudební akcí.

Město prý má rovněž jediné kouzelné zrcadlo (Victorian Camera Obscura – snad není obskurní neboli nějak mravně závadné, abych se nezkazil) na jižní polokouli a rovněž nejstarší poštovní schránku v zemi, nejvyšší kostelní věž v zemi a poblíž prý byl rovněž nalezen první jihoafrický dinosaurus. Taky se tu prý dá navštívit přírodní rezervace a jeden či dva dny pobýt na některé ananasové farmě dosud spravované potomky místních osadníků, aniž by přitom člověk chytil malárii.

A kdybych se nakonec zbláznil, mohl bych i usednout za volant terénního vozu s řízením na pravé straně nebo se oddat jinému adrenalinu typu parašutismus, jízda na kajaku, surfování a horolezectví, na nějž se však nevztahuje mé vézetpácké zdravotní pojištění.  Případně si zajít na ryby nebo na škeble, projet se na lodičce, ptákovat, hrát golf nebo okukovat velryby s pocitem, že ve srovnání s nimi nejsem zase až tak tlustý.

Ovšem nic z toho nebylo příčinou, proč má letošní volba padla právě na Grahamstown. Důvod byl daleko prostší. Grahamstown leží v Jižní Africe a je to jedno z posledních měst, kam jsem dosud nezavítal. A uznejte sami – co by si o mně Grahamstowňané pomysleli, kdybych jim dal košem, že?

A tak jsem sbalil batoh a právě v těchto chvílích vyrážím. Na svatém místě Jižní Afriky budu paradoxně v den, kdy vy zde v Čechách budete oslavovat upálení Mistra Jana Husa.

 1 2 > 

 1 2 >