| Zamysleme se: Div přírody |
|
|
|
Osobní růst / Rozvoj osobnosti
Autor: Viktor Pondělík / 1038x přečteno 29.06.2012
Lidstvo učinilo další krok k podmanění si přírody. Vysmálo se jí do očí,
ba přímo jí plivnulo do tváře. Překročilo jeden z odvěkých přírodních
zákonů, které byly až dosud shledávány neporušitelnými, navzdory
odedávným pokusům.
Nemám teď na mysli pokusy s částicemi, které vědci ze Švejcar vyslali
údajně rychlostí vyšší než světlo svým tunelem. Nejprve aby se holedbali
vítězstvím nad Einsteinovou teorií a poté aby pokorně přiznali, že
jejich úspěch není možná ničím jiným než pochybením techniky a že tedy
všechno zůstává při starém.
Mám na mysli výsměch lidstva nad zákonem o zachování energie. Kolik staletí se nejrůznější badatelé pokoušeli sestrojit bájné perpeetum mobile, věčný stroj, který by pracoval do skonání navzdory přírodnímu zákonu! A vždycky museli nakonec sklonit hlavu před všemocnou přírodou, která prostě ustanovila odvěký princip, že energii lze sice přeměňovat z jedné formy na jinou, ale tato nemůže ani zmizet beze stopy, ani se zrodit z ničeho. Tak tomu bylo odjakživa a mělo tomu tak zůstat do skonání věků. Logicky. Ale není tomu tak. Lidstvo nebude dodržovat diktát přírody. Lidstvo si klidně poruší neporušitelný zákon. Prý. Jak nás časopis Šťastný život z ledna 2012 (a nejen toto vydání a nejen tento bezplatně distribuovaný časopis o údajném zdraví), v německém Hamburku vydávaný a ve Francii pro české čtenáře tištěný, mimo jiné informuje. Co se v tomto plátku mimo jiného dočtete? Jakási Nora Rybová tu plesá nad zázračným preparátem zvaným speciální doplněk stravy, jenž jí doporučila její lékárnice pro spalování tuků a opětovné nabytí štíhlé postavy. Že prý sice vždycky byla šťastným člověkem, ale poté, co během pár měsíců ztratila dvanáct kilo, má ještě více důvodů k úsměvu. Celý článek najdete na komunikativním magazínu www.Radyprovsechny.cz. ![]() Na krku mám již více než čtyři křížky, z nichž první polovinu jsem prožil v rakouském pohraničí a druhou pak v Českých Budějovicích. Od ukončení univerzitních studií jsem coby zaměstnanec na výplatní listině našeho státu. Ve volném čase převážně sedím u počítače a něco sepisuji nebo se rýpu v zahrádce, škudlím a na léto se pak vcelku pravidelně ztrácívám do Jižní Afriky mezi mé milované (nejen) černoušky.
Komentáře
(0)
|










