Blížily se mé třicáté narozeniny. Nejen, že jsem začala pomalu a jistě propadat depresi, že už jsem vkročila do období, kdy bych se měla usadit, mít manžela, děti a pro samé starosti zapomenout na mé dosavadní koníčky.

Z této představy mi naskakovala husí kůže. Ale v tom dobrém slova smyslu. Tolik bych si přála mít rodinu, úplnou rodinu, aby se z přítele stal manžel, a společně jsme se těšili na naše potomky. Jenže… přítel David je trošku takový „truhlík“. Dokud ho k něčemu vysloveně nedostrkám, nic neřeší, vše mu vyhovuje v takovém stavu, v jakém je.

A na druhou stranu jsem natolik hrdá, že se nechci uchýlit k tomu, abych ho musela „navádět“, ba co hůř sama žádat o ruku. To raději zůstanu svobodná a jen s mým vysněným, ale nesplnitelným přáním.

No co, nemá smysl se tím užírat celý den, tak si alespoň udělám radost. Mám ráda, když přijdu do bytu a cítím vůni domova. No jasně, koupím si vůně do bytu, ať se zklidním a raduju se alespoň z toho, že se nám podařilo s Davidem vybudovat naše hnízdečko lásky. Jsem člověk, který se vždy snaží i v tom špatném vidět něco dobrého.

Proto se domů už vracím i s lepší náladou. Odemykám a podle hudby, která se line z jídelny, cítím, že tu něco nehraje. Zamilované ploužáky od Whitney Houston, přítmí a nezvyklý klid po bytě…

Pomalu vstupuju do našeho bytečku, cítím svůj tep, jak mi bije zběsile srdce. Co to je za divné světlo? Mezi dveřmi zjišťuji, že po celé jídelně jsou rozmístěné vonné svíčky Woodwick, které dokonale podtrhují romantickou atmosféru. Tyto svíčky totiž mají dřevěný knot, který při hoření vydává praskající zvuky.

Stačím jen zalapat po dechu, taková nádhera! Když v tom se ke mně přitočí David, vezme mě za ruku, podívá se mi dlouze do očí: „Vezmeš si mě, Kačenko?“ V hlavě mám zmatek, říkám si v duchu, to se mi snad zdá? Tak dlouho jsem na něco takového čekala a nakonec nejsem schopná ani slůvka.

David jakoby to tušil, dodal: „Byl bych tím nejšťastnějším chlapem pod sluncem. Buď navždy má!“ Byla jsem tak dojatá, že jsem přes velké slzy protlačila ANO! Padli jsme si do náruče, byla to nádherná chvíle.

A to nebylo vše. David pro nás přichystal vynikající večeři. Ví, jak mám ráda lasagne. Na stole hořela svíčka ve skle, popíjeli jsme naše oblíbené vínko a zamilovaně na sebe hleděli. Tento večer byl naprosto kouzelný. Za jeho půvab vděčíme nejen slavnostní příležitosti, ale i vůním, které navodily příjemno a voňavo kolem nás. Myslím, že tyto voňavé svíčky nesmí chybět na našem svatebním stole…