Můj tatínek se zajímá o zeměpis snad už od mého narození. Fascinují ho jiné kraje, země, kultura, obyvatelé… Babička mi jednou vyprávěla, že tuto vášeň podělil po svém otci. Můj dědeček totiž vlastnil obrovskou knihovnu. Člověk v ní našel publikace z nejrůznějších koutů světa.

A protože se na malém městě nic neutají, tato vášeň se brzy roznesla mezi lidi. Občas to prý u nich vypadalo jako v knihovně. Tu někoho zajímalo Maroko, tu si chtěl někdo přečíst o kanibalech, mořích a oceánech nebo potřeboval pomoc s napsáním referátu či seminární práce.

Když před lety dědeček zemřel, bylo jasné, že jeho knihovna zůstane zachována a můj tatínek jí bude dále rozšiřovat. Stěhování bylo velkolepé, doma knihy kam se jen podíváš, ale nakonec to stálo za to. Knihovna u nás tvoří dominantu obýváku, však také žádné návštěvě neunikne pozornosti.

Tatínek je na sbírku svých knih velice hrdý a opečvává je jako „svoje děti“. Také říkává, že prostřednictvím knížek je jeho tatínek stále s ním. Chápu ho, k celé cestopisné sbírce ho váže mnoho krásných vzpomínek.

Jeho knihovna ale čítá i mnoho zajímavých kousků. Už kolikrát jsem se divila, kam taťka na takové „vzácnosti“ chodí, vždyť nějaké lokality ani neznám.

Nejdříve se lišácky usmíval a pak mi prozradil, že natrefil na mladé, ale seriózní nakladatelství Český cestovatel, které se zaměřuje na literaturu faktu. Jeho spolupracujícími autory jsou vesměs zahraniční odborníci včetně argentinského publicisty z Buenos Aires Vicenteho Echegaraye, autora publikace Válka o Chaco a spoluautora 3. dílu Tygrů sedmi moří.

Tatínkovi, vášnivému cestovateli, při rozhovoru svítí nadšeně oči: „ A teď to nejlepší! Cestovatelskou "specialitou" tohoto nakladatelství jsou méně známé a neokoukané lokality, například pevnosti a netradiční způsoby cestování -  třeba prostřednictvím historických plachetnic. A přitom mají knihy jemný vtip, člověk se u nich zasměje, pobaví.“

To mě velice zaujme. Vždycky jsem se cestovatelským knihám spíše vyhýbala, protože mě nebavilo číst strohé zápisky z cest nebo nezáživná fakt o zemi, kterou ani neznám. Ale jestli je to tak, jak mi táta tvrdí, tak si hned domů jednu z knih odnesu. A nechám se překvapit… A kdo ví, třeba si u sebe doma také vytvořím knihovničku plnou vzpomínek a „pokladů“!