„Jakube, já už vážně nevím, co s tou holkou mám dělat. Od té doby, co má na starosti myčku, tak mám absolutně všechny hrnky otlučené. A čtyři už jsem mohla vyhodit úplně. Mezi nimi ten od tebe, co jsi mi dal před dvaceti lety.“, skoro s pláčem se svěřuji manželovi. „Za chvíli nebudeme ani mít z čeho pít kafe.“, dokresluji hororový scénář našeho nádobí.

„Já už jsem si toho všimnul. Na druhou stranu uznej, že bychom měli být rádi, že alespoň něco dělá. S jejím postižením je to výkon.“, snaží se na věc dívat z optimistického úhlu můj manžel. „To je ti podobné. Ty místo toho, abys vymyslel, jak ji naučit, aby s nimi tolik netřískala, tak konstatuješ, že mám být ráda, že vůbec něco dělá.“, začínám se čertit.

„Mám jiný návrh, lásko. Za pár týdnů nás čeká oslava dvacátého výročí. A já jsem se rozhodl, právě proto, že jsem si opravdu všiml, jak se zásoby naší keramiky ztenčily, koupit všechno fungl nové.“, snaží se mě utěšit ten můj chlap. „Hmmm, ty se jen snažíš zachránit kůži té naší slečně, viď? Tobě vůbec nejde o to, abych měla hezké hrníčky a další keramiku.“, nedám se jen tak lacino koupit.

„Pojď, já ti něco ukážu. Levná keramika je místo, kde si vybereš vše, po čem jen můžeš z keramiky zatoužit. Já ti teď udělám kávu do mého velkého kafáče a ty si projdeš jejich webovky. Slibuji, že zaplatím jakkoliv vysokou objednávku.“, vmanévrovává mě tam, kde mě chce mít. Tomu už jsem vážně nemohla odolat.

Co vám budu povídat. Vybírala jsem a vybírala celé hodiny. Vždyť také bylo z čeho. Hrnky všech velikostí a druhů. Nádherné byliňáky. Fantastický hrnec na sádlo. Ten samozřejmě na sádlo nikdy nepoužiji, ale jednoduše jsem ho musela mít. U konviček jsem měla opravdu těžké rozhodování. A další a další. Jen ať z toho dárku nevyjde manžílek tak lacino. I když Levná keramika by měla mít v názvu spíše Nádherná.