Čas od času se na těchto a spřízněných stránkách objeví mezi soutěžemi i nějaká ta literární soutěž. A protože Jiráskem se nikdo nerodí, neuškodí připomenout si pár zásad, jimiž by se měl člověk vážně zaobírat, chtěl-li by tu uspět.

Předně je třeba si uvědomit, že zdejší literární soutěže bývají určeny široké veřejnosti. Což však neberte doslova. Protože prostor tu je dáván demokraticky nejen veřejnosti široké jako já, ale i jedincům štíhlým, hubeným, podvyživeným i vychrtlým. Proto nevyjídejte se sebezapřením lednici jen proto, abyste byli širokými jako dejme tomu kolega Švandrlík.

Než pojmete úmysl pustit se do díla, měli byste však alespoň nahlédnout do listin zvaných vysvědčení. Je-li to nejnovějšího data v kolonce český jazyk vyšperkováno číslicí 5, bylo by asi lepší, abyste se poohlédli po soutěži jiné, nejlépe se psaním nesouvisející, protože jakkoliv nebudete muset své (ne)vzdělání dokládat, projeví se.

Dále byste asi měli obětovat nějaký ten menší obnos a zakoupit si minimálně knihu Pravidla českého pravopisu. Třeba alespoň staršího data z antikvariátu, protože byť se pravidla v běhu času obměňují, alespoň podstata zůstává. Nemělo by se vám poté již stát, že se vinou pouhého i nebo y dopustíte neodpustitelného. Je třeba rozdíl, jestli král jezdí do bitek nebo jestli jezdí, dobytek, jestli má jedinec na svahu lyže nebo tamtéž něco líže. O tom, že je rozdíl, a to často podstatný, mezi mýt se a mít se, ani nemluvě.

Další nezbytnou potřebou takového psavce je vhodné psací náčiní. Jste-li osobou měnící se podobně vlkodlakovi při literární tvorbě v hlodavce, lze vám doporučit tužku, jež se okusuje daleko lépe než kupříkladu propiska, jste-li osobou podléhající technickému pokroku, pak rovnou počítač, jenž má na rozdíl od pera, fixu nebo husího brku výhodu a současně nevýhodu v přítomnosti kláves Delete a Backspace, jimiž můžete provádět autocenzuru daleko snadněji. Počítač však nelze doporučit osobám sklerotickým; znáte to – kliknete na onen ošklivý křížek vpravo nahoře a pracně naťukané kilobajtíky se rázem rozplynou ve virtuálním nenávratnu, na rozdíl od papíru, z něhož se dá většinou alespoň torzo díla zachránit, a to i tehdy, použijete-li tento v těžké minutě k úplně jiné než tvůrčí potřebě.

Máte-li vše výše zmíněné v kupě, je záhodno již jen odstranit z bezprostřední blízkosti potenciálně rušivé elementy, jakými jsou kupříkladu vaši předci a zadci, totiž chtěl jsem říci předci a potomci, drahá polovička s vás za nemožného či nemožnou považující matinkou, televize a magicky přitažlivá zařízení zvaná televize a lednička, jež by vás jen vytrhovaly od díla.

V nastalém klidu pak je záhodno uspořádat si myšlenky. Zvolit si téma, nejlépe takové, jemuž rozumíte a o němž dokážete moudře pohovořit, a sesumírovat si ho v hlavě tak, abyste neplkali páté přes deváté nebo kdovíkolikáté přes kdovíkolikáté. Protože zmínit v úvodu krásné poupátko, pak mačkání té broskvičky a její přefiknutí a až nakonec zklamat vilného čtenáře tím, že jste psali o pěstování broskví a výrobě džusu z těchto, tím si vděk sotva získáte. Naopak – daleko spíše se dočkáte osočení z chlípnosti od mravokárců, kteří ani do vysvětlujícího konce nedočtou.

A pak je třeba vrhnout na papír. Myslím vrhnout na něj plody svých mozkových pochodů. Dílo by mělo mít nejlépe nějaký ten úvod, nějaký ten závěr a v ideálním případě i nějaký ten děj mezi tím.

Dílo by mělo být psáno jazykem květnatým, bohatým, na nějž by mohli být pyšni i naši dávní národní obrozenci a buditelé. Páč jesli ste něgde byli, tam ste čuměli do výloh a pak ste si prd koupili a jeli domu, to nikoho neuvede k vytržení. Spíše k němému úžasu. Jazyk má být pln slov vzletných, jež jako vonný květ růže zahradu váš literární skvost zdobí a oku i mysli čtenářově lahodí. I když zase ne až tak přehnaně, protože čtenář by měl být schopen pochopit, o čem že se mluví.

A tak rozumujte, přemýšlejte a to nejlepší, co se ve vašich hlavách zrodí, přeneste na papír či přímo na harddisk. Přeneste a nelitujte přitom času. Neboť práce kvapná je i zde málo platná. A kvalita vzroste zřejmě úměrně i tomu, kolikrát si po sobě svůj finální produkt přečtete, a podobně jako u olomouckého tvarůžku neuškodí, necháte-li své dílko nějaký ten den odležet a pak se k němu před odesláním ještě vrátíte. Protože co je jeden den geniálním, může být den druhý již … Ponechám na vaší slovní zásobě jakým.

Přemýšlejte, pište, čtěte. Čtěte po sobě i po jiných, neboť jen ten, kdo umí číst, umí i psát. Ostatním se poštěstí nanejvýš totéž, co kdysi zaznělo v humorné scénce a čím nenadchnou: „…  i když nečte, tak sám knihu píše,  a to  odbornou. Má  už třista  stránek a  říká, že je zhruba v  polovině. Kniha nese  název Co vše se dá přidat do mletého masa.“

Tvořte, tvořte a tvořte. Rád si tu po vás něco přečtu. A jistě nejen já.