| Bezpečné hraní bez pláče |
|
|
|
Volný čas / Hry, hračky, zábava
Autor: redakce / 697x přečteno 19.04.2012  Konečně! Dneska to bylo v práci snad nekonečné. Nic zvláštního se
nedělo, proto se ručičky na hodinách posunovaly doslova hlemýždím
tempem. Cestou z práce musím vymyslet, co rodince uvařím k večeři a
suroviny dojít nakoupit. Už aby byl tenhle divný den za mnou a mohla
jsem si zalézt s knížkou do postele. Mám rozečtenou detektivku. Doufám,
že jí dnes dočtu, protože jsem zvědavá, kdo je vrah.
Stěžovala si na bolavou nohu, jinak se zdála být v pořádku. Rozhlédla jsem se okolo sebe a zjistila jsem, že jsem na hřišti jediný dospělý člověk. Což mi holčička vzápětí potvrdí. Rodiče jsou v práci, doma se nudila, proto si šla hrát s ostatními dětmi ven. Nezbývá mi tedy nic jiného, než zavolat záchranku. Sama holčičku do nemocnice neodnesu, nedokáže na nohu vůbec stoupnout a auto je zaparkované doma před domem. Snažím se totiž razit zdravý životní styl, proto chodím do práce pěšky, stejně to nemám daleko. Už z dálky slyším houkačku, uklidňuji malou dívkou a slibuji jí, že pojedu do nemocnice s ní. Za chvíli zdravotníci holčičce nohu zafixují a nakládají ji do sanitky. Sice nejsem příbuzná malé pacientky, ale i tak mi dovolí jet s ní do nemocnice. Cesta trvá ani ne deset minut, celou dobu myslím na to, jestli byla na hřišti bezpečnostní houpačka. Stalo se, není čas na další úvahy. Jsme na příjmu a zdravotní sestra jede s uplakanou dívkou na rentgen.
Mezitím mi stačí ještě říct telefonní číslo domů, informuji tedy o zranění její rodiče, kteří vzápětí přijíždí. Svojí holčičku už ale vidí bez slziček a naštěstí jen se sádrou. Holčička měla štěstí v neštěstí, odnesla to jen výronem v kotníku. Portrét redaktora redakce Komentáře
(5)
Pokud by prkýnko nebylo k sehnání, zoufat netřeba. Než my jsme "zbohatli" a zmohli se na něj, měl jsem na větvi stromu dokonce jen přivázané lano a na něm dole veliký uzel, na který jsem si stoupnul, držel se lana a nahoupal jsem se taky až až.
Taky letos sháním prkýnko a lana na zavěšení houpačky na strom. Tyhle bezpečnostní houpačky jsou pro děti tak kolem 2 let, a s nastoupením musí pomáhat rodič, jinak se tam dítko nevyškrabe.
Ale v tomhle článku to nebyla vteřinka, tady se na dítě vysloveně vydlábli. A ne jen na tohle jediné, jak vidno...
No jo, ale součástí výchovy a zodpovědnosti je i prevence. Radši z domova odstraním ostré hrany, pořídím bezpečnou houpačku, postýlku atd., než si pak do konce života vyčítat, že stačila vteřinka nepozornosti a dítěti se něco stalo. |
|
