Není pro milujícího majitele psa snad horší představa, než když nemůže svému kamarádovi včas pomoci. Když se zraní člověk, může se zavolat sanitka. Ale co zvířata?! Nad touto myšlenkou se pozastavil i Petr Prokeš s přítelkyní Markétou Hauzrovou. Se svou zvířecí sanitkou teď vyjíždí bojovat o jejich životy.

Kdy přišel nápad a bylo těžké s touto službou začít?
Jedná se o firmu, jejíž činnost je rozdělena do dvou celků. První z nich je provoz veterinární záchranné služby pro Karlovarský kraj. Naše činnost je velmi podobná jako klasická sanitka pro lidi. Jezdíme jak k akutním případům, tak na běžné plánované převozy. Zpravidla nás volají lidé, kteří nemají vlastní auto a cesta prostředky MHD nebo vozem taxislužby nepřipadá v úvahu.
Druhá část našich služeb se zaměřuje na výcvik a ubytování psů. Nabízíme „psí školku“ - kurzy pro začátečníky, kam chodí lidé se svými štěňaty naučit se základy poslušnosti. Dále také zajišťujeme ubytování psů ve venkovních kotcích. Toho velmi často využívají lidé, kteří odjíždí na dovolenou, v horších případech lidé, kteří bohužel musí například na plánovanou operaci a nemá se jim kdo o pejska postarat.  V současné době připravujeme sérii seminářů, kdy se posluchači dozví něco o etologii, probereme společně poruchy v chování psů.  Jedná se o snahu každému zájemci pomoci lépe porozumět svému čtyřnohému příteli.
O realizaci našich plánů jsme s přítelkyní hovořili dlouho před oficiálním zahájením naší činnosti. Vedla nás k tomu řada situací, kdy bychom i my uvítali možnost zavolat některému z našich hafanů pomoc. Začátek přišel v době, kdy jsme si potřebovali pořídit nové auto. To už jsme vybírali přímo pro naší budoucí činnost. Nejtěžší bylo vyběhat veškeré právní náležitosti, přetvořit auto k danému účelu, ostatní šlo s většími či menšími problémy docela dobře.

Jak se na vás koukalo okolí, přeci jenom nabízíte "netradiční" službu...
Asi jedinými kritiky v začátcích byli rodinní příslušníci. Doteď si oba vybavujeme příval otázek, který se na nás snesl v okamžiku, kdy jsme poprvé přijeli s označeným autem. To se, ale rychle změnilo, a nutno říci, že nám spousta lidí výrazně pomohla a pomáhá dodnes. Ať už s předěláním elektroinstalace v autě, tak s výrobou přepravních boxů, pomoc v právní sféře.
Jinak reakce širšího okolí - rádi si popovídáme s našimi klienty, když se potkáme na procházce nebo v obchodě. Vždy nás velmi potěší, když vidíme vyléčeného pejska, kterého jsme nějaký čas předtím vezli v ošklivém stavu na pohotovost.

Svěřte se nám s nějakým případem, který jste v nedávné době řešili…
V poslední době byl asi nejvážnější případ, když v Chodově utekl majiteli pes, kterého vlastnil 4 dny. Ten nejprve ošklivě poranil malého pudla, který přežil jen díky okamžité operaci a obrovské dávce štěstí. Tržná rána končila pár milimetrů od krční tepny.  O chvíli později napadl tento pes Yorkshirského teriéra a jeho majitele, který jej bránil, pokousal na rukách. Tento pejsek bohužel zemřel na rozsáhlá vnitřní zranění ještě při transportu. Řádění agresora učinila přítrž městská policie, která jej pomocí narkotizační střely uspala a zajistila.

Jak vypadá vaše sanitka? Museli jste skládat nějaké zkoušky?
Jedná se o vůz Volkswagen caddy žluté barvy s motorem 1.9 TDI. Vůz je vybaven majákovou rampou a zvýrazněn retroreflexní  páskou po obvodu, což za snížené viditelnosti výrazně přispívá k vyšší bezpečnosti.  Uvnitř jsou přepravní boxy (většinou dva, mohou být až 4) nosítka, zdravotnický materiál, kyslík, různé pomůcky k zajištění vlastní bezpečnosti - retroreflexní oděvy, košíky, vodítka, svítilny, lano, deky, odchytové rukavice, zkrátka většina toho, co při této práci potřebujeme.  V sanitce je dost místa i pro majitele převážených zvířat. Samozřejmě kdyby nezáleželo na financích, vybavení by se ještě mnohem rozšířilo. K naší činnosti bylo rovněž nutné absolvovat kurz pro přepravce zvířat na SVÚ v Praze, školení o odborné způsobilosti řidičů, vůz musí odpovídat požadavkům veterinární správy, vlastníme živnostenský list na chov, speciální chov a výcvik psů…

Jak s vámi spolupracují veterináři? Berou vás jako partnery?
Řada veterinárních lékařů s námi jedná jako rovný s rovným. Je to v podstatě týmová práce. Lékař má oproti nám hluboké znalosti a možnosti jak zvířeti v nouzi pomoci, ale je díky své činnosti vázán na svou ordinaci. My nejsme vázáni ordinací, ale přesto, že dokážeme celkem kvalitně poskytnout základní ošetření a pomoc, přeci jenom nejsme lékaři.  Jedno máme společné, a to možnost pomoci. Takže spolupráce s veterinárními lékaři je v drtivé většině případů naprosto přirozená.

Jste člověk, který miluje zvířata. Jak se vyrovnáváte se smutnými příběhy, které kolem sebe vidíte?
Víte bolest a smrt je bohužel přirozenou součástí života. Pokud opravdu nadešel čas, je smrt dobrá. Příroda ví, kdy má život skončit. Mnohem horší je zbytečná smrt a utrpení, které jsou důsledkem hlouposti a nezodpovědnosti jiných. Naštěstí výjezdů s dobrým koncem je mnohem víc a pak nás těší, že jsme i my mohli přiložit ruku k dílu.

Kde čerpáte energii pokračovat?
Nové síly čerpáme na procházkách s našimi psy.

Čtenáře jistě bude zajímat alespoň obecný ceník vašich služeb?
Základní sazbou za kilometr je 9 korun. K tomu se připočítává příplatek za přistavení vozu, který je podle vzdálenosti od 60 do 130 korun.  Pokud vezmu jakýsi průměr z akutních výjezdů po okolí, tak se pohybuje kolem 430 korun. Z ostatních služeb - 10 lekcí kurzu pro začátečníky stojí 700 korun, ubytovaní pejska stojí 150 korun na den. Nyní začínáme i se semináři, kde se zabýváme poruchami chování psů (agresivita, deprivace apod.).  Takovýto seminář vyjde zhruba na 80 korun. Kompletní ceník je samozřejmě k dispozici na našich webových stránkách.  Velmi oblíbené jsou také interaktivní ukázky z výcviku psů pro školy a školky. Nejen že jsou zábavné a naučné, ale děti od nás vždy dostanou i malý dárek.

Jak dokážete skloubit vaše zaměstnání, převoz zvířat a volný čas?
Jak to vlastně děláme? Ano, tuto činnost děláme já i přítelkyně při zaměstnání.  Já dělám pouze noční směny, Markéta pracuje přes den. Alespoň jeden z nás je tedy pořád k dispozici. Vše ostatní kromě zaměstnání je pro nás volný čas, tedy i provoz zvířecí záchranky. To totiž člověk nemůže brát jako práci. Je to pro nás něco jako poslání a děláme to rádi. Nejnáročnější na tom všem je neustálá změna rozvrhu dne. Máte v úmyslu něco udělat a ejhle, někdo nás potřebuje…  Přijdeme k někomu na návštěvu a po pěti minutách odcházíme. Naštěstí naši přátelé mají pochopení.  Velké poděkování za trpělivost patří mé přítelkyni a kolegyni v jedné osobě, ne každý by takové tempo zvládl.