Pánové nahoře
já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani
budete-li ho číst…

Ve středu mi sice nepřišlo do války předvolání, jak známe z písně Jaromíra Nohavici, nýbrž pouze sčítací komisařka s několika lejstry, ovšem stejně jako ve zmíněné písni je to bez odvolání, tím prý si mám být jist.

Čímž se omlouvám jednomu z klasiků našeho písničkářství, že jsem si dovolil využít jeho jím rovněž převzatých slov Borise Viana, a opouštím tuto píseň mého mládí.

Nevím, zda někdo z pánů nahoře bude tyto řádky číst, ale to je vlastně jedno. Protože ať už je číst bude či nikoliv, výsledek bude stejný. Pod hrozbou sankce budu chtě nechtě muset vyjít s pravdou ven a zúčastnit se tak šaškárny zvané Sčítání lidu, realizované za „pakatel“ dvou a půl miliardy korun.

Já ano. Splním svou občanskou povinnost beze zbytku, nemám-li být po zásluze potrestán. V kterémžto okamžiku mi však nemůže nevytanout na mysli první kacířská otázka: Jak i sám veliký ministr vnitra Radek John přiznal v médiích, pošta, tento distributor zmíněných tiskopisů, selhala, někde se naši spoluobčané dočkali sčítacích komisařů i s vícehodinovým zpožděním a někde vůbec, jinde se pro změnu pošta třeba „přepsala“ v termínu dodání nebo si tento navzdory předpisům upravila k obrazu svému. A jestliže já nesplním, co shůry nakázáno jest, budu potrestán. A bude naopak potrestán ten kdosi prohřešivší se v této formě na druhé straně? Co mi odpovíte, pánové nahoře?

Čímž nemyslím jenom chudáky či „chudáky“ (těžko z mého pohledu posuzovat) sčítací komisaře, nestíhající své povinnosti údajně z toho prostého důvodu, že jich pošta najala nesrovnatelně méně než před deseti lety. Myslím tím i samotné autory formulářů. Alespoň tedy při pohledu na mé tiskopisy. Jak totiž bylo již v předstihu z vyšších míst přislíbeno, budou některé údaje dostupné z administrativních registrů a evidencí ve formulářích předvyplněny, což má oficiálně vést ke snížení administrativní zátěže respondentů. Vskutku mi bylo uleveno: v mých formulářích je předvyplněno jméno a adresa trvalého pobytu, ty údaje, jež by mne jistě „vyčerpaly“. Naopak však chybí údaje prostého člověka daleko více zatěžující, jež jsou však, troufám si říci, z veřejných databází lehce dostupné, jak zmíním níže, a o nichž si troufám říci, že se autoři dopustili stejného provinění jako nevyplněním já prostý člověk. Považujete toto za výraznou pomoc? A neměli byste třeba pokutovat již teď sami sebe, pánové nahoře?

Je tomu tak kupříkladu již v případě rodného čísla, tohoto atributu, bez něhož u nás člověk prakticky není člověkem a jenž mi byl již před bezmála dvaačtyřiceti lety přidělen právě státem. Pročpak vám ho mám uvádět, vám, kteří jste mi ho sami přiřkli z moci úřední, pánové nahoře?

Jeden jako druhý si dále ze svých daní platíme existenci matričních úřadů, jednoho to z atributů státu, o jehož smysluplnosti bezesporu nelze pochybovat. Proč tedy mám sám uvádět nepředtištěné datum narození a pohlaví? Vždyť stát je v mém případě registruje již od devětašedesátého roku minulého tisíciletí. Stát je zanesl do moudrých knih spolu s vydáním mého rodného listu, mých občanských průkazů, cestovních pasů, maturitního vysvědčení, vysokoškolského diplomu, státu se téhož rok co rok dostává na mém daňovém přiznání, totéž je ověřováno při volbách libovolné úrovně,… Nebo se mýlím, pánové nahoře?

Nejinak vidím otázku mého pobytu rok před sčítáním. Vskutku nevím, co mocní tohoto světa vydedukují pro naše šťastné zítřky z faktu, který již před rokem pozbyl smyslu. A už vůbec pak nechápu, k čemu si náš dělný lid tudíž vydržuje instituci zvanou katastrální úřady, instituce, jež člověka obstojně finančně vyždímou výměnou za zanesení takovýchto údajů do registrů, z nichž je nyní státu zatěžko si tyto údaje zjistit, byly-li by tedy snad vskutku potřebnými. Že bychom tedy katastry zcela zrušili, když státu neposlouží, pánové nahoře?

Úplným nonsensem, nechci-li uvést slovo dost možná nepublikovatelné, je mi pak bydliště mé matky v době mého narození. Řekněte mi jediné, kde by se uplatnila více než čtyřicet let stará informace o již dlouho nežijícím člověku, pánové nahoře.

Rodinný stav, případně údaje týkající se registrovaného partnerství bych naopak za využitelné považoval. Ovšem smím-li se optat, proč se ptáte, pánové nahoře? Zmíněné mi přece bylo vyznačeno v občanském průkaze a jsem povinen si toto ve zmíněném (a nejen v tomto zmíněném) dokumentu řádně aktualizovat, nemám-li se vystavit sankcím. Uvedené máte tudíž ve svých databázích. Ovšem to by někdo musel zvednout ze židle svou… sedínku a jít se podívat, že?

Před bezmála osmnácti lety, po životní etapě lemované úředními vysvědčeními, razítky a mnohými „bumážkami“, jsem obdržel vysokoškolský diplom. Na přísně evidovaném státním hlavičkovém papíře, s patřičným razítkem. Proč vám mám tedy nyní opět sdělovat, jaké vzdělání a v jakém oboru že mám, pánové nahoře?

Díky výhodnému pohlaví jsem alespoň zbaven povinnosti vyplňovat údaje týkající se živě narozených dětí. Ženská řádově polovina populace však se tomuto nevyhne. A protože jsem se již výše ptal, budu nyní již zlomyslně navrhovat: Zrušte matriky a nahraďte je sčítáním lidu, pánové nahoře.

A co kdybychom zrušili nebo alespoň výrazně zredukovali finanční úřady, správu sociálního zabezpečení, úřady práce a kdo ví které ještě. Tedy přinejmenším ty jejich sekce, mající na starosti evidenci údajů o ekonomických aktivitách obyvatelstva, (ne)zaměstnání a pracovišti a podle dotazníku soudě neochotné se o tato data podělit s tatíčkem státem. Nebo se mýlím, pánové nahoře?

Konec Sčítacího listu osoby trochu odlehčeme. Posuďte, vážení čtenáři, jak asi prospěje státu a jeho budoucnosti má SKUTEČNĚ PRAVDIVÁ informace k bodům 22 – 24: Do práce se dopravuji dle momentálního stavu autobusem, městskou hromadnou dopravou, automobilem, vlakem, pěšky a tu a tam i jinak, cesta mi trvá tu 30 – 44, tu 45 – 59, tu 60 – 89 minut a někdy i více než 90 minut, přičemž do práce jezdím vesměs denně, tu a tam ale i týdně, 1 – 2 x měsíčně a občas i jinak. Udělejte si statistiku, pánové nahoře.

A nyní, na samý závěr, si nemohu odpustit ještě jednu sice poťouchlou, ovšem při hlubším zamyšlení se skutečně realistickou otázku. Proč se tomu říká Sčítání lidu, domů a bytů? Zjistí snad z otázek ve formulářích někdo, kolik lidí u nás fakticky existuje? Sečte nás někdo? Kdepak. Jen si potvrdí to, co ví… třeba zmíněné matriky.

Ať tedy dotazy ve Sčítacím listu osoby pročítám sebedůkladněji, nezbývá mi než utvrdiv se ve své pravdě, že neuvedu jediný dosud neznámý údaj, opět ocitovat Jaromíra Nohavicu:

Oni to na mě vědí,
ti, co nahoře sedí,
tam v modrém blankytu,
andělé v hábitu.
Haleluja.