Už delší dobu jsem uvažovala, že tuto stavebnici pořídím synům (starší má necelých 6let a mladší 4 roky) a synovci (7let). Lego již mají a další jsem nechtěla pořizovat. Sama jsem byla zvědavá, co to je vlastně „zač“.
Po dlouhém vybírání z tolika druhů a typů jsem objednala LaQ Hamacron - pro syny a LaQ Auta se sirénou - pro synovce.

Očekávání a malé zklamání
Netrpělivě jsem čekala na doručení. Konečně. Balík jsem převzala, zaplatila a doma rozbalila. Co mě trochu překvapilo, že pošťák donesl menší balík.
„No nic“, říkala jsem si v duchu, asi to je v menším balení. Protože Lego je ve větších krabicích. Rozbaluji papírový pytlík, ve kterém byly dvě krabičky. Jedna menší, malá, teda nic moc.Smutně  na to koukám:
„Co jsem to vlastně objednala za maličkost?“ Tak je tam dílků jenom 180. Nechávám to být. Vracím zpátky do papírového pytlíku. Snad se synovec nebude na „Ježíška“ zlobit, že donesl malý dárek. Vytahuji větší stavebnici, je to kufřík, zatřepu s ním, jestli v tom fakt něco je. Ano, je tam něco. Prožívala jsem v tuto chvíli něco jako zklamání, když jsem si prohlížela kufřík.
„Takové titěrné, a tolik peněz to stálo…“
Schovala jsem i kufřík do papírového pytlíku.

Tajemný kufřík
V noci, kdy jsem měla práci na PC, tak jsem zpátky vyndala papírový pytlík a zkoumala tajemný kufřík. Nedalo mi to, vzala jsem nůžky a chránicí fólii odstranila z kufříků. Kufřík obsahoval 650 dílků. 2 pytlíky skládacích kostiček a kola.
“Jééjda, to je malinkaté všecko, aspoň ty kola jsou velké!“ Zase jsem vzala nůžky a odstřihla pytlíky s kostičkami. Vezmu modrý čtverec a červený trojúhelník a k tomu spojovačku bílé barvy (No.1, No.2, No.3). Lehoučké a maličké spojovací části, to je roztomilé.
A „cvak, cvak, cvak!“
„Jééé to je legrační zvuk“. Pochválila jsem sama sebe, že jsem 3 dílky spojila dohromady. A teď ještě rozebrat..
„Cvak, cvak, cvak!. A je to rozebrané. To byla rychlost a ani sílu na to nepotřebuji.
Pořád nechápu, proč to stojí tak hodně, jenom pár maličkých spojovaček. Sice jsem v životě nic takového neviděla a neslyšela „cvak“, ale je to jedinečná hračka se zvukem cvaknutí.

Vánoční dárek
Vánoční dárky máme na třikrát, u nás doma, u jedné babičky a pak u druhé babičky. Stavebnici kluci dostali u první babičky. Rozbalili papír a kufříku moc nevěnovali pozornost. Měli na starosti jiné hračky a věnovali se garáži s několika patry a autíčkům. Pozornost kufříku věnoval tatínek. Po otevření taky žasl na tou titěrností. Zkusil podobně, jako já, vzít 3 dílky a spojit je cvaknutím a zase odcvaknout.
Pak jsem i já zkusila něco složitějšího složit, sice jsem dvě malé kostky nevyfotila, ale byly z červených kostiček a žlutých spojovacích dílků (No.1,No.6) a druhá kostička byla z modrých kostiček a bílých spojovacích dílků.

Výtvory
V pondělí, po Štěpánovi, mi do postele přinesl starší syn ukázat svůj výtvor. Podle návodu poskládal 2D modely, viz obrázek č.1. Kolem poledne jsme se společně pustili do náročnějšího 3D modelu autíčka. Obrázky č.2, č.3 a č.4.
Další den jsme se vrhli na skládání vodního mlýnu, syn se snažil udělat střechu, já stihla ten zbytek. Obrázky č. 5, č.6, č.7.Jemnou motoriku musí ještě trénovat.
Když jsme uklízeli stavebnici zpátky do kufříku, ještě jsem poskládala kytičku ve vázičce. Obrázky č.8, č.9.
Následující den syn poskládal mini autíčko, nemám krabičku zápalek, tak jsem fotila s přiloženými papírovými kapesníčky. Pak jsem poskládala helikoptéru, obrázky č.11, č.13. Otáčí se jak velká vrtule, tak i malá vzadu.  Obrázek č.12
Ve čtvrtek syn poskládal nákladní auto, sám! Pěkně podle návodu, nepotřeboval nikoho na pomoc. Obrázky č.14, č.15.
A na Silvestra se přišel do kuchyně pochlubit s Formulí. Došla mi baterie ve fotoaparátu, tak jsem fotila později. Obrázky č.16, č.17, č.18.
Tatínek při neděli poskládal mini kouli.Obrázek č.19. Syn stihl k Formuli přistavět obdobné autíčko, obrázek č.2, jen s jinými barvami. S mladším bratrem dělali závody, ale pak obě auta rozebrali na cucky.

Závěrem
U této stavebnice jde obtížněji skládat = cvaknout než rozložit zpátky na jednotlivé dílky, tak musíme být opatrní, abychom si výtvory neponičili. Aspoň jsem to cítila u syna, že se s tím zpočátku trochu trápil, aby spojil pár dílků. Získal za pár dní praxi, tak už skládá raz dva a troufá si na obtížnější modely. Těším se hlavně na výtvory, které poskládá jen tak sám od sebe a nebude potřebovat žádný návod.
Staršího syna to zatím baví a umí si to nachystat dle návodu. Pak skládá. Mladší sice pomáhá s nachystáním všech dílků staršímu, ale neumí skládat tak, jak starší, věnuje se svým vymýšleným kreacím, které pak zase ihned rozkládá. Takže jsem nestihla žádný jeho výtvor zdokumentovat.
Osobně, když u toho sedím, tak nevnímám, jak rychle čas utíká. Občas se mi stává, že některé dílky mi chybí, protože si je před začátkem skládání nachystám a spočítám špatně. Návody by mohly být trošku větší, protože na některé části modelů nejde vidět, z kolika částí se přesně skládá. Může se stát, že i návod nemusí být 100% přesný. Doporučuji brýle, kdo vidí špatně.
Informace ze strany synovce nemám zatím žádné, jak se mu líbí, jak se mu s tím pracuje, jestli ho baví. Jak znám sestru, určitě se sama do cvakání vrhla.
Stavebnice, kterou máme doma, obsahuje až 650 dílků, ale je to málo, protože syna láká poskládat další model a musí se zbourat původní. Zatím si musí vystačit. Pokud to bude syny bavit, příští rok bude Ježíšek uvažovat o darování podobné stavebnice. Třeba s jinou barevnou kombinací.
O této stavebnici, s názvem LaQ, povykládám známým, kteří mají děti nebo jen tak mezi řečí se zmíním, jak je jiná oproti starému známému Legu. Jde z ní složit tolik různých tvarů a kombinovat barvy. Je nejen pro děti, ale i pro dospělé a starší, aby rozvíjeli kreativitu, představivost, logické myšlení. Prostě stavebnice pro všechny, co mají rádi něco jiného a neokoukaného.