Jsou v řadách lékařů ti, kteří toliko opečovávají lid prostý. Pak jsou tu ti, kteří se více či méně oprávněně vytahují tím, o jak velká zvířata se starají, a to ať již z branže politické, umělecké, ekonomické či jiné. A příslušníci obou těchto skupin pak nejednou ve skrytu duše a tu a tam i navenek hořekují nad tím, o jaký dobytek se to musejí starat. Jak se jejich pacienti chovají tu jako voli, tu jako osli, tu jako čuňata.

Ale těmi jedinými z lékařů, kdo se skutečně mohou prezentovat jako ošetřující velkých zvířat, jsou veterináři. Neboli ti z doktorů, kteří se kvůli V místo U v akademickém titulu (MVDr) nemohou věnovat strádající lidské populaci a v náplni práce mají toliko němé tváře. I když jak kdy, protože třeba takový pavián již podle názvu není tváří právě němou.

Veterináři jsou zkrátka lékaři, kteří by se nejednou dokázali postarat i o lidského pacienta, ale předpisy jim v tomto brání. A jejich ordinace se tudíž plní pacienty převážně štěkajícími a vrčícími, mňoukajícími, pípajícími, pištícími, syčícími a tu a tam kupříkladu i papouškujícími, hýkajícími a třeba i řehtajícími, chrochtajícími a jinak -ícími.

Vyjde-li veterinář či jeho pomocník či pomocnice do čekárny, je zde očekáván lidmi, kteří mají kupříkladu vlka, housera, raka, v extrémních případech pak třeba i roupy či tasemnici, avšak těmto osobám se věnovat netřeba. Na pomoc čekají tvorové čtyřnozí (v případě úrazu pak třeba i jen trojnozí), osminozí, stonozí či naopak úplně beznozí, těmito lidmi toliko doprovázení.

Trable však mají ošetřovaní zvířecí mazlíčci nejednou podobné lidem, neboli něco spolknutého, vypíchnutého či zapíchnutého, uříznutého či zlomeného. Nejednou jsou pěkně i nepěkně otrávení, mají zkažený žaludek a tu a tam i všechny žaludky, mluvíme-li o skotu. Jsou podvyživení či ještě daleko častěji přecpaní laskominami, protože panička daleko spíše utrhuje od huby páníčkovi, než svému zvířátku. Potřebují očkování, odblešení, odvšivení, odčervení,… Prostě úplně jako lidé.

Přesto však má veterinář ve srovnání s lékařem praktickým nespornou výhodu a nevýhodu. Kupříkladu v tom, že ošetřuje více či méně němé tváře, což mu sice poněkud komplikuje diagnózu, na druhou stranu však skýtá výhodu v tom, že snad vyjma papouška nebudou lékaři do jeho výkonů kecat, nebudou simulovat, aby nemuseli či naopak mohli do práce, nebudou se dožadovat dražších léčivých preparátů z dovozu. A zbaští vše, s čím se veterinář vytasí, ať už je to moudrá rada nebo třeba zdravotnický materiál nebo chirurgický nástroj.

Takový mazlík leží, kňučí či vyje. Nebo taky jen tak leží na zádech břichem vzhůru, kupříkladu pokud jde o zmírající akvarijní rybičku. Občas otevře tlamu, přeje-li si to veterinář, a občas ještě při této příležitosti nádavkem ukousne lékaři hlavu či jinou část těla, čímž se ale zase až tak od lidských pacientů neliší; zubaři by mohli vyprávět, kolikrát byli pokousáni živočichy z řádu homo. Občas odevzdá moč na přání lékařovo, daleko častěji však navzdory němu, a nejednou nejen moč. A nejednou nejen do k tomu určené nádobky. Někdy si zvířecí mazel nechá trpně vyšetřit své tělesné otvory, někdy si nechá udělat i nějaký navíc či naopak nějaký zašít. Většinou však ne, a v tu chvíli se nám takový veterinář volky nevolky mění spíše v krotitele šelem, případně v trapera na lovu.

Čímž však nemám v úmyslu nikterak naše zvěrolékaře deklasovat. Tak to prostě v jejich práci chodí a ani fakt, že nejednou po výkonu nevypadají o mnoho lépe než notně nedostudované zaměstnankyně servírující pokrmy hovězímu dobytku ve velkokapacitním kravíně, jim na důstojnosti a společenské prestiži neubírá. Prostě i pacient ze zvířecí říše je jen člověk.

A veterinář je vlastně osobou nejednou vysoce ctěnou, zejména v řadách společenské smetánky. Vždyť kolikrát nečiní takovému vlivnému podnikateli či (nejen) postsovětskému investorovi pražádnou potíž rozpustit svého konkurenta v kyselině a zakonzervovaného v sudu ho potopit do přehrady, ale běda, kýchne-li jeho oblíbené domácí zvířátko, kupříkladu tygr či anakonda! Zvíře je prostě nejednou důležitější než člověk a tudíž i veterinář je pak víc než nějaký lékař praktický.

Což se pak projeví i v majetkových poměrech veterinářových a je důvodem k tomu, že ani v krizovém období neslýcháme o tom, že by veterináři hromadně dávali výpověď pro neúnosné mzdové podmínky.

Veterinář totiž inkasuje za své služby platby v hotovosti. Těžko byste totiž našli kupříkladu nějakého osla či vola, který by se zaregistroval u některé z našich zdravotních pojišťoven.