Nepochybuji o tom, že si na nějaké staré mince, o kterých jste již někdy slyšeli, vzpomenete. Ovšem zdaleka to nebudou všechny. Myslím si, že by bylo škoda zapomenout jejich názvy a proto přicházím s krátkým přehledem.

Prvním platidlem na území dnešní České republiky byl „statér“. Bylo to v době, kdy zde žili Keltové, tedy v 1. století př.n.l.. Jednalo se o zlaté a stříbrné mince. Statér se dělil na třetiny, osminy a čtyřiadvacetiny. Dalším platidlem byly „stříbrné denáry“. Úplně první denár byl ražen v první polovině 3. století  př.n.l., a to na území římské republiky.

První ryze české denáry jsou spojeny s obdobím vlády Boleslava I. (935-972). Název denár byl odvozen z lat. denarius dena = deset. Denár se dělil na 10 měděných mincí „asů“. Od první české mincovní reformy knížete Břetislava I., respektive od roku 1050 byly raženy denáry tzv. malého střížku. Zajímavostí je, že jeden denár stačil jednomu člověku k životu na jeden měsíc. Ražba denáru na našem území zanikla po mincovní reformě Václava II., tedy v roce 1300.

Dalším platidlem byly „brakteáty“. Raženy byly za vlády Přemysla Otakara I. (1197 – 1230) a jednalo se o tenký jednostranně oražený plech. Později, a to kolem roku 1300 dal Václav II. razit „pražské groše“. Ty se posléze staly oblíbenými platidly po celé střední Evropě a s občasnými většinou vynucenými pauzami se s nimi platilo až do roku 1561. V polovině 15. století zažila Evropa rozsáhlou inflaci, při které zmizely z oběhu kvalitní mince z drahých kovů a byly nahrazeny záplavou drobných mincí z mědi.

Dokonalou miniaturou pražské groše byly mince „parvi“ ražené Václavem II. (1278 – 1305). V té době byl jeden parvi 1/12 groše. V roce 1325 zahájil Jan Lucemburský ražbu „florenů“, později v druhé polovině 14. století dal Karel IV. razit „dutý haléř“, jako dílčí jednotku pražského groše. Od roku 1561 byla Ferdinandem I. zavedena v Čechách nová říšská měna „říšský zlatý“. Měla být jednotným platidlem na území celé Svaté říše římské a šlo o větší stříbrnou minci. Dalším platidlem, a to od roku 1573 byl tolary a groše nazývané „bílý groš“. O čtyři roky později byla ražba doplněna o minci v hodnotě ½ bílého groše s názvem „malý groš“. Jeden bílý groš měl hodnotu dvou malých grošů. V roce 1619 byly malé groše zrušeny.

Od roku 1483 až do roku 1561 byla Vladislavem II. ražena drobná česká mince „bílý peníz“. Tzv. „
erný peníz“ byl v Čechách ražen od roku 1482. Snad nejznámějším dřívějším platidlem byly „dukáty“. Razily se jako obchodní mince a vyjadřovaly státní suverenitu. Též byly oblíbenou mincí darovací a sloužily obyvatelstvu k ukládání úspor do zlata. První čs. dukáty byly raženy na počest sv. Václava a ze zlata vytěženého v Roudném na Podblanicku, a to ve slavné Kremnické mincovně.

Další měnou byly „tolary“. Jejich ražbu zahájil roku 1519 Ludvík Jagelonský. Pojem tolar byl nejdříve užívaný pro jáchymovské ražby, ale v průběhu dvacátých let 16. století dodávala jáchymovská mincovna své mince na mezinárodní měnový trh v takovém množství, že pojem tolar se stal obecným pojmem pro velké stříbrné mince. Informace o tom, že v severočeském Jáchymově má své symbolické kořeny i dnešní „americký dollar“, jehož jméno bylo přeneseno na americký kontinent evropskými obchodníky a osadníky v poslední třetině 18. století je známkou širokého věhlasu zdejší mincovny.

„Rýnské a míšeňské groše“ zavedl v roce 1547 Ferdinand I. a nechal jimi vytlačit české groše. Dalšími platidly byly „krejcary“, sice nevytvářeli samostatnou zemskou měnu, ale byly součástí širšího měnového systému celé habsburské monarchie. „Grešle“ byla původně drobná německá stříbrná mince ražená od roku 1559. U nás byla stříbrná grešle o průměru 16,4 mm a hmotnosti 0,73 g poprvé ražena roku 1624 císařem Ferdinandem II. Habsburským.  Později za vlády Marie Terezie byla ražena měděná grešli o průměru 17,5 mm a hmotnosti 1,67 g. Protože ražba takto malé mince byla nepraktická, nahradila jí od roku 1760 mince větší s rozměry 23,2 mm a hmotnost 8,25 g. Naposledy byla měděná grešle ražena v pražské mincovně v roce 1768. Její v podstatě mizivou hodnotu charakterizuje lidové rčení, které se dochovalo do dneška „Nestojí ani za zlámanou grešli“.

V roce 1762 došlo k vydání prvních papírových peněz ve střední Evropě. Byly to dluhopisy vydané Marii Terezií za účelem snížení státního dluhu nazvané „bankocetle“. Dalšími papírovými penězi byly „šajny“ a jejich výdej začal v roce 1811 po vyhlášení státního bankrotu. Konečně jsme se prokousali až k dnešní měně, taky ke „korunám“. Tuto měnu zavedlo Rakousko Uhersko na konci 19. století, přesněji 2. 8. 1892 jako reakci na otevření velkých zlatých dolů v USA. Po vzniku Československa byly tehdejší bankovky okolkovány a prohlášeny za první české státovky, které sice již v několikrát pozměněné formě jsou stále součástí našeho bankovního světa.

Přes poměrně dlouhou řadu různých mincí jsme se dostali, až k formě peněz, se kterou se denně běžně setkáváme.  Je pravda, že dnes ustupují hotové peníze pomalu do pozadí a řada plateb probíhá prostřednictvím různých platebních karet. Ovšem smysl peněz dát věcem svou hodnotu se tím nijak nezměnil. A asi se jen tak brzy nezmění.