Po delší době bych s vaším dovolením (nebo minimálně s dovolením redakce, bez jejíhož dovolení je mi dovolení vaše zbytečným) rád navázal na zde již dříve uveřejněné články, ve kterých jsem se poněkud povrtal v našem těle a věnoval se jeho nosné konstrukci a smyslovým orgánům zajišťujícím nám více či méně kvalitní příjem obrazu a zvuku, tedy sluchu a zraku. Od rozdělané práce se však odcházet nemá a sebekriticky přiznávám, že jsem se dopustil prohřešku, který nyní hodlám průběžně napravit. Vždyť si dokáži sám představit, jak by mi bylo, kdyby mi Stvořitel uplácal kosti, přilepil oči a uši a nechal mě být ve formě takového polotovaru.

A když už jsem tu nakousl téma stvoření, zůstanu u něj a budu se dnes věnovat ústrojím zajišťujícím reprodukci. Ústrojím, za která musíme být přírodě vděčni, protože kdo z vás někdy pracoval s hlínou či modelovací hmotou, mi jistě potvrdí, že kdybychom si měli potomstvo sami uplácat, jako tomu bylo třeba v Effelově filmu o stvoření světa, to by to dopadlo! Vyjma několika zručných sochařů bychom se zřejmě stali rodiči zrůd a příšerek, případně bychom toto vzdali krátce poté, co bychom to vzali do ruky. A nemohu samozřejmě opomenout ani fakt, že vymodelování si dítka by nebylo ani zdaleka tak příjemným, jako je tomu u činností, jež v tomto ohledu praktikujeme v reálu.

K tomu, abychom se podobně jako třeba trilobiti nevyskytovali na Zemi pouze ve formě dávno vyhynulých fosilií a aby mohl lidský rod existovat do doby, než bude vyhuben či se sám vyhubí, je potřeba mít ústrojí k rozmnožování určená, tedy vaječníky, vejcovody, dělohu, krček, pochvu, varlata, pyj, prostatu, nadvarlata, semenovod, semenné váčky a močovou trubici. Pokud jste právě jaksi zkoprněli v údivu nebo vám přeběhl mráz po zádech, ujišťuji vás, že můžete zůstat v klidu – nemusíte mít osobně toto všechno! Ovšem každopádně byste měli toto vše nalézt při inventuře sebe a svého životního partnera / životní partnerky dohromady. Případně tedy sebe a jiné osoby, s níž máte v úmyslu se množit. Pokud při takovémto přepočítávání zjistíte, že máte spolu s vaším druhem dvě pochvy či naopak čtyři varlata, vězte, že to sice může být rovněž hezké, ale děti z toho nebudou. Stejně jako s největší pravděpodobností v případě, že se tak docela nedopočítáte, jak zmíním níže.

Některé z uvedených částí rozmnožovací soustavy jsou v těle zastoupeny jediným exemplářem, některé se pak tamtéž vyskytují v páru. Což je vlastně při zamyšlení se docela chytře zařízeno: mít dvě varlata či dva vaječníky je pojistkou pro případ ztráty jednoho z nich; a naopak přítomnost toliko jednoho pyje je vhodným prostředkem v boji proti promiskuitě a vlastnictví jedné pochvy usnadňuje práci porodníkům, kteří tak vědí, kde přesně čekat.

Co se krásnější polovičky lidstva týká, začíná proces množení se v pochvě (pominu-li tedy jí předcházející pro šestadevadesát procent mužů a čtyři procenta žen tak přitažlivé i zvenku viditelné partie). Přičemž je nutno zdůraznit, že pokud vám jde o to, aby vás bylo doma více, nemělo by se tu jednat o množení kvasinek a jiných infekcí, jichž zejména v případě žen lehkých napočítáte nepočítaně, protože v tomto teplém a vlhkém příbytku se sice daří lecjakému mikroskopicky velkému životu, ale jen jeden jediný z nich se má šanci změnit v život lidský. A ten získáte jedině od plně pohlavně vyzrálého muže, kterého od toho nevyzrálého poznáte tak, že již při vyslovení slova pochva ví, že se nejedná o obal, z něhož pohádkový princ tasí meč, ale že je třeba vytasit se s něčím docela jiným.

Dostane-li se do pochvy spermie (o níž budu hovořit níže), jíž osud do cesty nepostavil žádnou zrádnou antikoncepční bariéru, vyráží tato vzhůru, a to nikoliv osaměle, ale v pěkně početném stádu (jak o tom rovněž bude řeč níže). Takže to ženě pěkně leze krčkem, kterýžto nezaměňujte s krkem, kterým by totéž zcela zbytečně lezlo při sexu orálním. Ten k rozmnožování neodmyslitelně patřící krček poznáte podle toho, že jím ženě nemůžete zakroutit.

Na krček pak navazuje nikoliv hlavička, ale děloha. Hlavičku byste na tomto krčku vlastně mohli nalézt též, ale pouze v krátkém období mezi těhotenstvím a porodem, a nejednalo by se o hlavičku tento krček vlastnící ženy.

Děloha je tvořena svalovou stěnou a děložní sliznicí a je v životě lidském vlastně posledním místem, kde dají člověku všichni pokoj. Nepočítám-li tedy ultrazvuk, kterým tu člověka tu a tam očumují, pranic nedbaje na to, že je tu obnažen a každý slušný člověk by se tedy měl dívat stranou. Děloha poskytuje živobytí vyvíjejícímu se plodu a lékařům, kteří se rozhodli věnovat pohlavnímu ústrojí raději teoreticky, a tu a tam díky svému čípku i onkologům.

Vaječníky se nacházejí poněkud stranou a s dělohou je spojují vlastně jen hadičky zvané vejcovody. Jsou dva, asi aby jim nebylo smutno, rozhodně však k sobě nelnou tak, jako je tomu u varlat mužů. Vaječníky nejsou vlastně ničím jiným než nevelkým skladištěm vajíček, jejichž počet by jim mohla závidět každá drůbežárna, ježto jsou však příliš malá na to, abychom jimi mohli konkurovat dovozu drůbeží produkce z Polska. Dalším potěšením, které člověku, tedy vlastně jen ženě, vaječníky poskytují, je jejich nastydnutí a tu a tam i nějaký ten nádor.

Vajíčka ve vaječnících přebývající mají díky hormonálním vlivům tu pro lidi a zejména ženskou část lidstva kladnou vlastnost, že jsou nezralými a dozrávají vesměs pouze po jednom. Což následně zabraňuje devastaci ženina těla a zruinování tatínkovu, protože po řádově devíti měsících nehrozí riziko porodu milionů dětí najednou.

Dozrálá vajíčka pak vyrážejí na výlet do dělohy. Nijak nespěchají, protože vědí, že ostatním nepřekážejí v cestě, neboť další obdobný „výletník“ se očekává nejspíše až za řádově měsíc. Vajíčko si to tedy šine velmi pomalu, což je dost pochopitelné, protože ve vejcovodu není podle dostupných vědeckých poznatků veřejné osvětlení a ono by se potlouklo, kdyby spěchalo. A mimoto si musí dávat pozor na cestu, protože zatímco se ono jen pozvolna šine vpřed, mohou se tu proti němu kdykoliv vynořit v protisměru spermie, které – co se od nich taky dá čekat jiného, když jsou od chlapa – se naopak ženou kupředu jako blázni a mohly by vajíčko při srážce přímo provrtat.

Pokud k takové kolizi ve vejcovodu dojde, zkomplikuje se tímto vajíčku jeho putování a ono místo toho, aby po nějakých řádově osmadvaceti dnech spatřilo na okamžik světlo světa, musí zaparkovat na několik měsíců v děloze, kde se mu dostane plného servisu.

Takováto srážka se nazývá početí a může k ní dojít výhradně na rizikovém úseku cesty nacházejícím se v etapě dvou dní po ovulaci, alias čtrnáctý až šestnáctý den.

Na rozdíl od skromných žen jsou muži naopak tvory od přirození rozhazovačnými. Jestliže žena co se počtu vajíček týká má od počátku své jisté a přes zjevný nadbytek si skromně vystačí zpravidla s jedním zralým vajíčkem na měsíc, muž klidně naráz vyplýtvá až 250 milionů spermií, doufaje, že tyto nebyly jeho posledními. Takový počet uchazečů na jednu příležitost nemá ani nejhůře ekonomickou krizí stižený stát na světě.

Spermie vznikají ve varlatech, a to v obou zároveň. Tedy samozřejmě jen tehdy, jsou-li tato tam, kde mají být, protože nejpozději po amputaci tato jejich činnost ustává.

Varlata jsou tělesným orgánem ze všech nejvíce diskriminovaným. Ať je totiž horko nebo třeskutý mráz, musí trčet venku, a i když jsou venku, výhled mívají zpravidla nevalný. A o nevděčnosti jejich funkce mluvit netřeba – zkuste si to, plnit výše zmíněné obří zakázky na spermie, navíc věda, že většina plodů vašeho snažení stejně půjde do h… nebo u homosexuálů skončí v p… Totiž chtěl jsem říci, že nenalezne využití. A to už vůbec nemluvím o tom, kolikrát se tito dva na periférii odsunutí nebožáci stanou terčem bolestivého úderu či dokonce kopance, byť jsou v tom v naprosté většině případů nevinně. Z toho by se jeden pověsil a není divu, že i ona už tam jen tak visí.

Spermie se tvoří na stěnách drobných stočených trubiček uvnitř varlat a to v řádu milionů denně. Každá z nich se vyznačuje vlastnictvím bičíku, to aby sebou mohla mrsknout cestou k cíli. Zaslouží pak politování taková spermie, která s bičíkem v zádech upaluje vstříc budoucnosti, netuše, že už na ni čekají třeba prostěradlo, prezervativ, umyvadlo, toaletní mísa, ústní dutina nebo v krajním případě dokonce i konečník.

Protože jsou takové spermie v době svého vzniku ještě malé, ujímají se jich jakési jesle, podle názvu to orgán varlatům nadřízený – totiž nadvarlata. Tam se mají spermie příležitost ještě dva až čtyři týdny povalovat, než nastane čas vyrazit do světa, a když tento den přijde, zamíří pospolu semenovodem do semenných váčků, kde je jejich shromaždiště, na němž musejí vyčkat okamžiku, než jim bude přáno splynout se seminální tekutinou a sekretem prostaty a ejakulovat.

A když už se tu to slovo mihlo, nemohu pominout ani prostatu, a to ani tu vcelku malou zdravou. Prostata totiž mimo své přispění dávkou tekutiny přispívá též nejednou k tomu, aby se muži nežilo až tak spokojeně a aby ženy nemohly až natolik oprávněně tvrdit, že to muži mají snadné. Prostata patří totiž mezi rakovinou oblíbené orgány a i je-li toliko zbytnělou, dokáže muži způsobit dostatek trablů, zejména vyráží-li tento na delší cestu a nemá kde si tam průběžně odskakovat. „Chodí-li“ takový pán často, nejsa pivařem-rekordmanem, měl by proto navštívit odborného lékaře, který si (těžko říci, nakolik rád či nerad) sáhne per rektum (neboli tak trochu leze člověku do p…) a zahájí tím proces, který může skončit i na operačním stole s následky pro potenci ne zrovna blahými.

Ke zdárnému průběhu ejakulace potřebuje muž i kousek té močové trubice. Jestliže totiž, co se spermií týká, plýtvá, nahrazuje si to úsporností zde, kde se obejde i bez extra vývodu pro každou z tělo opouštějících tekutin. Vskutku rozumný nápad, protože díky tomuto řešení nalezne pyj, o němž bude řeč vzápětí, uplatnění i ve věku pokročilejším, kdy už to se sexuální výkonností vázne.

No a nakonec tedy nesmíme nechat bez povšimnutí ani pyj, ať už je velikosti jakékoliv. Jednu z mála částí lidského těla, která může zaujmout správný postoj a která podobně jako lidé neudělá bez dobrého postavení díru do světa. A byť se jeho alternativních názvů využívá zpravidla pouze k urážení spoluobčanů, musím zde zdůraznit, že se jedná o jednu z nejlépe vychovaných částí mužského těla. Neboť kolik znáte orgánů, které při přiblížení se dámy automaticky povstanou?