Společnost / Medailony
Autor: Jaroslava Fuksová / 917x přečteno
18.04.2010
 Dnes je tomu přesně jednadvacet let, co naposledy vydechla famózní
herečka paní Vlasta Matulová. Lásku k divadlu v ní vypěstoval její otec.
Profesí holič, ale duchem nadšený ochotník. S rozhodnutím o dalším
studiu si nijak hlavu nelámala. Volba byla jasná, rozhodla se pro
brněnskou konzervatoř. Jejími profesory byli významní lidé jako Ema
Pechová (matka Ladislava Peška), Zdeňka Gräfová či Rudolf Walter.
Po skončení studia (1937) nastoupila do angažmá kočující společnosti Karla Jičínského. Po dvou letech odešla do Pardubic do Východočeského divadla, již po roce se ocitla v Praze v Národním divadle na prknech, co znamenají svět (1940), a setrvala zde až do důchodu.
Vlasta Matulová byla nejen divadelní herečkou. Ve filmu se objevila již na počátku své kariéry a dostala příležitost si zahrát mnoho krásných rolí. Její herecký projev byl plný hlubokého citu, čímž vynikala, a dokázala oslovit mnoho diváků. Na počátku své kariéry excelovala ve dvojroli melodramatu „Modrý závoj“ a v titulní roli v dramatu „Minulost Jany Kosinové“. Tuto roli nechtěla původně vůbec přijmout. Styděla se hrát ženu lehkých mravů, ale nakonec si hodila desetihaléřem a roli přijala. O tom, že udělala dobře, dnes není pochyb.
Z jejích dalších rolí stojí za připomenutí:
Mahulena (Zeyer – Radúz a Mahulena),
Princezna Pampeliška (Kvapil),
Kateřina Šestáková (Tyl – Paličova dcera),
Antrobová (Wilder – Jen o chlup),
Melanka Burdychová (Pantáta Bezoušek),
Marie (Turbína),
Julinka Tichá (Přijdu hned),
Julka Zachová (Experiment),
Rosita Rodriguesová (Pancho se žení),
Anna (Nezbedný bakalář),
Žofie Bavorská (Jan Hus a Jan Žižka),
Olga Brandová (Padělek).
K tomu všemu, a to více jak osm let, hrála bez alternace roli Pavly Krausové v legendární „Kočičí hře“, kde v hlavní roli zářila Dana Medřická.
Talent a píle byly po zásluze odměněny. Vlasta Matulová byla od roku 1958 nositelkou vyznamenání za vynikající práci a o tři roky později se stala Zasloužilou členkou Národního divadla. V roce 1966 jí byl udělen titul Zasloužilá umělkyně a od roku 1970 byla nositelkou vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
Portrét redaktora Jaroslava FuksováNarodila jsem se v malebném a na historické události bohatém městě Litomyšl. Osud mě však zavál do nedalekého bývalého královského města Vysokého Mýta, známého především svým unikátním čtvercovým náměstím dostupným z dvanácti ulic a podnikem na výrobu autobusů. Má oblast zájmů není nijak ohraničena, mám ráda vše originální, fascinující a neobvyklé. Téměř nic není pro mě překážkou. Ráda podnikám nová dobrodružství, ovšem nejsem z těch co něco plánují. Rozhoduji se impulsivně, ale vždy s rozumem. Vnitřně se cítím být romantikem, což není úplně totožné s mým vrozeným smyslem pro zodpovědnost a v tomto duchu vychováván i své dvě dcery. Jsem narozená ve znamení Vodnáře, nikdy si nestěžuji a neutíkám před problémy, naopak se snažím z každé nepříjemnosti poučit a získat něco pozitivního do dalšího života. Nemám ráda lež, přetvářku, lenost a především osobnost člověka, který si své problémy řeší na jiných, a to většinou na bezbranných či podřízených osobách.
 |
