Knihovničky většiny dnešních mladých dívek obsahují minimálně jeden dívčí román z pera Lenky Lanczové. Její knihy nepatří k moralistickým dílům, která už od počátku hovoří o tom, že tohle a tohle je špatné a je třeba se chovat tak a tak. Naopak vás autorka nechá vcítit se do hrdinky (případně hrdiny nebo i více hlavních postav) a zkoumat situace z jejího pohledu, vyzkoušet si její chyby nebo si říct, ano, já bych se zachovala stejně.

Hrdinkami románů Lenky Lanczové nejsou uniformní děvčata s předvídatelnými vlastnostmi. Každá je jiná a proto při pročtení více knih můžeme sledovat jeden a ten samý problém z mnoha úhlů pohledu. Čtenáře dále přitahuje i to, že většina příběhů je podle skutečných událostí, které autorka čerpá přímo ze života svých blízkých i svých čtenářek. Navíc díky svým webovým stránkám www.lanczova.cz je se svými fanoušky v bližším kontaktu a nejeví se tak nedostupně jako většina dalších spisovatelů.
Její knihy určitě zaujmou i dívky a ženy, kterým oněch sladkých –náct už dávno zmizelo za obzorem, protože z každého díla na vás přímo dýchnou vaše vlastní vzpomínky a prožitky z dospívání. V dnešní době čítá množství jejích vydaných titulů kolem padesáti. Navíc jí roste konkurence v její vlastní dceři Sandře, která se vydala v matčiných šlépějích a rovněž píše romány pro dospívající dívky. Ač je to zarážející, psaní není pro tuto úspěšnou autorku a držitelku několika literárních ocenění hlavním zdrojem obživy, ale pouze koníčkem, kterému se věnuje po večerech. Ale možná by se dalo říct, že je toto hobby takovou nemocí z povolání, protože paní Lenka pracuje jako knihovnice. A tak jsem se nemohla nezeptat:

Proč se přes své spisovatelské úspěchy stále věnujete fádnímu každodennímu docházení do zaměstnání?

Protože mám to štěstí, že dělám to, co mě baví. Moje zaměstnání úzce souvisí s mým koníčkem, jímž je literatura, tedy jak psaní, tak čtení. Vždycky jsem si přála dělat něco kolem knih, ať už v knihkupectví, anebo v nakladatelství, nakonec jsem v knihovně, k tomu sama knihy píši, takže se celý můj dosavadní život točí kolem knih.

Pod rukama vám jakožto knihovnici projde mnoho knih od různých autorů, čerpáte témata do svých děl i od nich?

Ne, to určitě ne, nicméně to, že pracuji v knihovně, má pro mě obrovskou výhodu – jednak jsem v neustálém kontaktu se čtenáři, takže vím, co chtějí číst, a jednak mám přehled o knihách, vím, co vychází, jaká témata zpracovávají jiní autoři, co na trhu chybí, apod.

V mnohých svých románech zmiňujete aktuální filmové nebo hudební hity. Nebojíte se že po letech třeba už jejich názvy novým čtenářům nic neřeknou a díky tomu zastarají?

Ani ne. Všechno kolem nás se mění – móda, filmy, hudba – ale touha po lásce, ať už ji prožívat, či o ní alespoň číst, zůstává.

Proč jste se zaměřila právě na romány pro dospívající dívky?

Vždycky mě zajímala psychologie, a to, co píši, je vlastně psychologie dospívání. Píši o věku, ve kterém se všechno prožívá hodně intenzivně a starosti s láskou se zdají nejdůležitější ze všech. Je to doba, kdy je spousta věcí nových – a také doba, kdy se toho dá hodně zkazit.

Neláká vás představa zpracovat i jiný žánr?

Mám v plánu napsat detektivku, horor i román pro ženy. Až mi dojdou témata na romány o mladých a pro mladé, vrhnu se na jiný žánr. Zatím ale je víc nápadů než času.

Celý rozhovor najdete na kulturním magazínu Kultura21.cz NA TOMTO MÍSTĚ.