Tak už se nám to krátí. Neuplyne mnoho času a budeme tu mít opět Vánoce, ty svátky klidu a míru, navazující na dobu neklidu a válečné vřavy v obchodních centrech a předcházející opětovnému období neklidu pramenícího především ze zděšených úvah, co po svátcích a s nimi spojených veselých vánočních hodech na sebe, v jakém obchodě vrátit ten který nevhodný dárek a podobně.

Vynechejme nyní hektickou dobu předvánoční, kdy dochází k rodinným půtkám pramenícím z nedostatku peněz či inspirace, z povinnosti navařit, napéci a nasmažit, z nutnosti navštívit příbuzenstvo, kterému bychom se stejně jako po zbytek roku nejraději vyhnuli velkým obloukem a z tradiční povinnosti vykonat činnost natolik neoblíbenou, jako je předvánoční úklid.

A vynechejme i dobu povánoční neboli období, kdy se marně snažíme uchlácholit svého druha či potomstvo, že příští Vánoce už jistě budou krásnější a bohatší, dary vhodnější a hodnotnější a vůbec že bude lépe.

Soustřeďme se na období, kdy to nejhorší už je za námi a před námi a kdy se v našem příbytku konečně rozhostí vzácné chvíle rodinné pohody, jež kdysi za dávných časů k tomuto údobí neodmyslitelně patřily. Neboli na okamžik bezprostředně předcházející oné slavnostní chvíli, kdy se rozzáří vánoční stromeček a v některých případech i oči obdarovaných.

Aby se stromeček mohl rozzářit, musí se pochopitelně připravit. A o tom, jak na to, hodlám právě nyní pohovořit.

Především konečně zavrhněte vám od dětství vsugerovávanou představu, že vám bude vánoční stromek seslán odkudsi z patřičných vyšších sfér. Spolehnete-li se na Ježíška, Santa Clause, dědu Mráze a podobné jedince, vězte, že spláčete nad výdělkem. Vánoční stromeček si prostě musíte sehnat a ozdobit sami, nepodaří-li se vám k tomuto přemluvit nějakou jinou, ovšem zásadně toliko fyzicky existující osobu. Jako že nejspíš ne, protože každá taková osoba má naprosto stejný úkol ve své vlastní domácnosti.

Jednoho dne tedy nezbude než vzít nějakou tu hotovost a vyrazit do patřičných míst pro smrček, jedličku, borovičku (nikoliv lahvovou) nebo jejich více či méně zdařilou umělohmotnou atrapu.

Hotovost je třeba patřičně ukrýt ve svém oděvu či v dobře zajištěném příručním zavazadle, neboť bohatého Ježíška si přejí snad kromě u nás žijící muslimské menšiny všichni včetně kapesních zlodějů, kteří nečekají na dary od nadpřirozených sil a obslouží se na vás rovnou sami.

Mimo peníze si musíte vzít (a to přímo k srdci) doporučení či varování vaší choti, že nemáte přinést žádné koště, nýbrž dřevinu přiměřeně velikou, rovně rostlou, pokud možno symetrickou a dosud neopadanou.

A pak již můžete vyrazit, ať již k prodejci stromků či přímo do lesa. Namítne-li v tuto chvíli někdo, že do lesa si snad nebude brát peníze a že jsem se zbláznil, když toto doporučuji, je zjevné, že ještě při lesním pychu nenarazil na hajného či jinou oprávněnou osobu, u níž může být takový kradený stromek v konečném důsledku ještě dražší než v obchodě a u níž naopak někdy nějaký ten odpustek koupit lze.

Po drahném čase stráveném přebíráním nejpřebranějších z již mnohokrát přebraných stromků konečně třímáte v ruce něco, co by vzdáleně mohlo připomínat idylický symbol štědrého dne. Neboli jakousi suchou pokroucenou tyčku s několika nerovnoměrně odstávajícími větvemi částečně dosud pokrytými padajícím jehličím. Víte, že za tohle vás vaše manželka nejspíš nepochválí, ale co platno – kde nic není, tam ani smrt nebere, a tady prokazatelně nic lepšího k dostání není.

Poněkud jednodušší je, koupíte-li stromek umělý; za ten se vám bezprostředně výtek pro jeho anatomické nedostatky nedostane, a pakliže ano, budou směřovány nejen na vás, ale částečně i na výrobce, což je snesitelnější varianta, smiřte se však v takovém případě s tím, že budete po celé svátky muset poslouchat, že „to zamlada, když byl stromek ještě pravý, byl byt daleko více provoněn a to byly jiné Vánoce!“

Potom nastává rovněž leckdy nelehký úkol propašovat stromek do bytu, a to tak, aby ho pokud možno neuzřela vaše dítka, jimž dosud do hlavy vtloukáte pohádky o malém Ježíškovi, který jednou v roce přichází nadělovat hodným dětem, zatímco každému soudnému dítku už musí být dávno jasné, že za ta dlouhá léta musel už Ježíšek vyrůst ve zdatného muže ne-li starého vetchého kmeta a že si musí určitě najímat DHL, FedEx, poštu nebo jinou zásilkovou službu, protože by jinak tento svůj byznys nemohl zvládnout. Zatímco dříve se z tohoto důvodu vyháněla děťátka na procházku, dnes je již jiná doba a plně postačí usadit je k počítačové hře či televizní obrazovce a je jisté, že vás zaručeně nebudou vnímat, pakliže tedy neklekne internet nebo nenastane digitální tma.

Zamčeni v sousedním pokoji se (neslyšíce odvedle narážky vaší ženy na to, jakého troubu si to jen vzala, že tohle přitáhl domů, i když mu stokrát říkala, aby vzal pořádný stromek a ne nějaké opelichané koště, ale to je prostě marné, protože jí maminka hned říkala, aby si tohohle chlapa nebrala,…) můžete v klidu obklopit krabicemi nejroztodivnějších ozdůbek a čokolády a za poklidného rozjímání se věnovat přípravě tohoto symbolu Vánoc.

Jako první je nutno zasadit stromek do podstavce. Není sice zakázán ani postup podobný zhotovování májky, kdy se napřed provede výzdoba a samotné vztyčení přichází až na samý závěr, vzhledem ke křehkosti ozdob lze však tento májový postup nedoporučit.

Bývá pravidlem, že stromek a váš podstavec nejsou kompatibilní. Neboli že se na sebe nedají nasadit. V lepším případě proto, že je kmen stromku širší než otvor ve stojanu, v horším případě naopak.

Je-li kmen příliš silný, vezmeme podle zamýšleného množství odstraňované  kůry a dřeva nůž nebo sekeru a tento patřičně zúžíme, je-li naopak kmen příliš úzký, použijeme podstavec jiný nebo v něm kmínek zajistíme alespoň provizorně vycpáním volného místa nejrůznějšími předměty, nejlépe těmi, jež nejsou valné hodnoty a lze je následně odepsat bez rizika rodinného konfliktu. Lze za tímto účelem použít kupříkladu roztrhané a zmuchlané noviny, kousky kartonu, dřevěný odpad a podobně, nevhodné je naopak užití flakónů z manželčiny toalety, byť by byly poloprázdné a obsahovaly toliko jakousi nevábně vypadající hmotu.

Když konečně stojí stromek pevně zasazen v podstavci, v poloze více či méně svislé a nejlépe špičkou vzhůru, zahájíme samotný proces zdobení.

Hvězdu či jinou špičku, čokoládové bonbony a figurky, nerozbitné ozdoby, rozbitné ozdoby, řetězy, svíčky a prskavky bychom na stromek měli zavěšovat nejlépe ve zde citovaném pořadí; jiný postup by sice nemusel, ale mohl vést k potížím, ne-li přímo tragédii.

Kupříkladu budete-li s čokoládovými prvky vyčkávat až na samý závěr, není vyloučeno, že vaším přičiněním nakonec žádné nezbudou, neboť jeden snad z té kolekce ochutnat můžete… pro ještě jeden se svět snad nezboří… ještě je jich pořád moc… jejda, a už tu není ani jeden!

Necháte-li si špičku až na samý závěr, nedopadne to tak slavnostně jako kdysi glajcha na vaší chatě, daleko pravděpodobnější je, že při šplhání k vrcholu pak celý ozdobený stromeček zvrhnete a zbytek dne strávíte úklidem jemných skleněných střepů, z nichž však zaručeně přehlédnete ten, jenž se vám v okamžiku nejsvátečnějším zabodne do chodidla.

A pověsíte-li na stromeček řetězy až přes svíčky, zaručeně se vám budou dotýkat tak těsně, že vám nebudou planout toliko knoty svíček, nýbrž celý stromek.

Čokoládové figurky věšíme zásadně co nejblíže ku kmeni nebo do míst nejvíce zajehličněných, neboť jedině toto bude zárukou, že tam alespoň relativně delší dobu vydrží a nebudou „sklizeny“ ještě před samotným rozbalováním dárků, ať již vámi či dětmi zmučenými celodenním půstem. Není rozhodně na škodu, použijete-li sladkostí více, neboť nevejdou-li se vám pro ně na stromek ozdůbky skleněné, bude aspoň větší naděje, že se vám něžná skleněná krása dožije Vánoc příštích, kterých by se uspořená čokoláda tak jako tak nedočkala. A není také zrovna nejvhodnější věšet čokoládu do míst bezprostředně sousedících s ústředním topením, kde by jejich estetický vzhled vzal brzy za své.

Nerozbitné ozdoby věšíme zejména do míst nejvíce exponovaných, neboli tam, kde o ně nejednou zavadí vaše ratolesti, plazící se pod větvemi až k nejzastrčenějším dárkům, nebo kde o ně nejspíše zavadíte vy, až se v noci budete tajně plížit tmou s úmyslem utrhnout si něco dobrého ve chvíli, kdy vám podřimující choť nebude vyčítat, ať toho necháte, že už tak jste tlustý jako prase. Rozbitné ozdůbky naopak umísťujeme tam, kde se jim pravděpodobně nic nestane, i když je jasné, že se minimálně některým z nich tak jako tak něco stane.

Jak sladkosti, tak ozdoby by měly být na stromek zavěšovány pokud možno symetricky. Stromeček bohatý na jedné a chudý na druhé straně by v nejlepším případě vypadal neesteticky a v některých případech by mohl způsobit i problémy; kupříkladu kdyby byla ošizená část natočená k místům, kde bude následně dlít tchýně, po níž máte v úmyslu dědit.

Teprve poté, co vše visuschopné již visí, přizdobíme stromek řetězy a svíčkami. Máme-li svíčky skutečné, dbáme, aby byly alespoň relativně vzdáleny od všeho hořlavého, řetězy a dřevěnými ozdobičkami počínaje a záclonami a závěsy konče, u elektrických svíček se pak zaměříme především na to, aby byly v dosahu elektrické zásuvky, která k nim neodmyslitelně patří.

A na úplný závěr do míst, kde se dosud mnoho relativně hořlavého nenachází, zavěsíme prskavky.

Zdobení stromku je tím již u konce a zbývá pod něj nainstalovat pouze dárky zbavené cenovek a ukrýt podepsaný splátkový kalendář, vyzrazující, jak chudé budou Vánoce příští, kdy veškeré dárky dostane nejspíš pouze exekutor. A pokoj se musí rovněž zamknout, aby jeho tajemství nebylo vyzrazeno předčasně.

Když se zešeří, je tu příhodný čas pro nadílku. Dojdeme na chodbu vypnout pojistky či vyhodit jističe, což jednak zvýrazní sváteční atmosféru rozsvíceného stromečku, jednak konečně vyžene od počítače či televizoru vaše dítko, vzpouzející se nadílce se slovy, že se blíží již k poslednímu levelu nebo že chce vidět, zda po královské svatbě v televizní pohádce bude následovat i svatební noc a zda bude tato vypadat jako to, co se odehrává na té videokazetě, co má tatínek tak dobře ukrytou v zásuvce svého psacího stolu ve složce s nápisem technická dokumentace k vyřízení, kteréžto téma mamince vůbec nic neříká.

Dítko pochopitelně zuří a nevida v náhle nastalé tmě balíčky pod stromečkem, vztekle do tohoto kopne. Vzápětí je všude jasu dostatek, a to z hořících bytových textilií a planoucího dřevěného nábytku. Blikající světélka stromečku jsou nahrazena blikajícími majáky hasičských vozů, koledy zní čistou kvartou a my sedíme pod zahradním smrkem a hledíme na mihotavé záblesky v našich oknech a následně i na střeše. Jsme-li venkovany, večer budeme spát zřejmě na seně ve chlévě, zrovna tak jako Ježíšek.

Šťastné a veselé!