Tak nám tedy Kanada v létě opět zavedla vstupní víza. Na podobný krok má konec konců právo každý svrchovaný stát a je nutno jej akceptovat, ať už s většími či menšími výhradami. Nemusíme ho však jen trpně akceptovat, lze proti němu učinit i vlastní protiopatření. I na to má každý svrchovaný národ, jakým bezesporu jsme, právo. Čili až sem vcelku běžná praxe.

Přesto si však coby osoba v minulosti a vlastně latentně až do současnosti v této problematice angažovaná nemohu odpustit několik „kacířských“ myšlenek, které, pokud vím, mediálně dosud nezazněly, nebo nanejvýš zazněly až příliš tiše a rozplynuly se dříve, než dorazily ke sluchu naší veřejnosti.

Předesílám, že nikoho nenutím, aby mé zde uvedené názory akceptoval, nikoho nenutím, aby na ně reagoval (za uplynulá léta jsem již konec konců obdržel dostatek reakcí – vesměs soucitných od mála v zámoří žijících dávných krajanů, zamítavých či nulových ze strany tamních oficiálních institucí a sprostých od do Kanady v posledních letech před diskriminací či „diskriminací“ uprchnuvších našich spoluobčanů tmavé barvy pleti), nikoho vlastně ani nenutím, aby je četl; přesto by však podle mého názoru alespoň zaznít měly. Třeba jen tak pro úplnost. A pokud by snad někdo reagovat chtěl, pak pouze prosím, aby nereagoval pouze na níže uvedenou první a možná poněkud zavádějící poznámku, ale aby nejdříve dočetl až do konce, a bude-li náhodou „rasovým humanistou z profese“, pak nechť se na mne laskavě před označením mé osoby za rasistu dobře informuje.

Tak například cituji z internetových stránek kanadského velvyslanectví: „Kanada a Česká republika se těší vynikajícím bilaterálním vztahům. V letech 1948 a 1968 přijímala Kanada politické uprchlíky z Československa a po celou dobu komunistického režimu vytrvale pomáhala disidentům. Po roce 1989 jsou osobní a rodinná pouta mezi oběma zeměmi ještě pevnější.“

Něco se mi na této formulaci poněkud nezdá. Jestliže se dva státy těší natolik vřelým vztahům, jak se zde prezentuje, těžko si dokáži představit, že jeden zavede druhému víza, aniž by se třeba vůbec obtěžoval v jeho zemi rovněž tato víza alespoň vydávat (byť po mé zkušenosti s pražskou ambasádou je možná lepší, že se bude Čechům věnovat „třetí strana“). Pochopit to lze snad u chudých rozvojových zemí, třeba afrických, nemajících dostatek prostředků na vydržování si nevytížených zastupitelských úřadů po celém světě, ne však u země, která takový zastupitelský úřad již provozuje a zřejmě i nadále provozovat bude.

Nebo ještě jeden menší dotaz k uvedenému citátu: Nikdy jsem neslyšel, že by Kanadě až tak vadili zmiňovaní uprchlíci z osmačtyřicátého roku. Třeba náš známý rodák Baťa. Až do jeho skonu jsem nikdy ani nezaslechl, že by kanadské úřady požadovaly jeho návrat do staré vlasti, ani po roce 1989, kdy se dotyčný i pro leckoho z našinců stal hrdinou a vzorem. Čím to, netušíte? Já tuším. On s sebou přivezl majetek a ono proslulé know how a na takového se přece jenom pohlíží jinak, že? Nebo třeba z pozdější doby takový spisovatel Škvorecký. Prchají-li „plnohodnotní“ lidé, otevře se jim náruč, prchá-li někdo jiný, zabouchnou se dveře. A zabouchnou se pro jistotu před celým národem, jenom aby někdo proboha neřekl, že… Víme co.

Je však právem každé země, učinit obdobné rozhodnutí, a nelze tudíž reagovat jinak, než toto, třebas se skřípěním zubů, akceptovat.

Nebo další podotknutí. Opět cituji z velvyslaneckého webu: Proč Kanada zavádí víza pro Českou republiku? Došlo například k výraznému nárůstu počtu žadatelů o azyl z řad občanů České republiky. V roce 2006 bylo podáno méně než pět žádostí. V říjnu 2007 byla vízová povinnost zrušena a od té doby bylo podáno téměř 3 000 žádostí. Česká republika je v současnosti zemí s druhým největším počtem žadatelů o azyl v Kanadě.

Data k tomuto pochopitelně nemám k dispozici a nevím, zda by vůbec bylo možno je získat, přesto bych se, byla-li by příležitost, zeptal kanadských oficiálních míst třeba na následující: Přicestovali všichni dotyční žadatelé do Kanady přímo z Čech? Nevyužil někdo kupříkladu vesměs levnějších letů třeba z Rakouska, Německa či jiných evropských zemí či nepřestupoval v nich? A pakliže ano, jak dlouho takoví lidé v Kanadě pobyli? Zabýval se někdo v takových případech tím, proč dotyční diskriminovaní nepožádali o azyl už v první demokratické zemi, jako tomu bylo například u nás s Čečenci, používajícími dříve české území pouze pro tranzit do Rakouska a žádajícími u nás o „azyl“ pouze z důvodu pauzy v nelegální cestě dále na západ? A byli tací deportováni do „první svobodné a demokratické země“, v níž se měli právo o azyl ucházet? A nakolik je mi známo, třeba Německo i Rakousko jsou za demokratické země považovány už řadu let. Proč prakticky nikdo z našinců nežádá o azyl u našich blízkých demokratických sousedů? Třeba právě v Rakousku, proslulém u nás svým štědrým sociálním systémem dost možná daleko více než Kanada? My si soukromě odpovíme sami, že? Naše „diskriminované“ tam za nejbližšími kopečky znají a bylo by otázkou snad hodin, než by je deportovali zpět na naše hranice. A sledují Kanaďané dnes, že by snad tok našich utečenců změnil směr místo na Kanadu kamkoliv jinam? Přesněji nikam? A že tedy prchá – li se před údajnou rasovou perzekucí převážně pouze do Kanady, nemusí být vina nutně (jen) na české straně.

A aktuální a taky dost „zajímavá“ záležitost jsou uvažovaná odvetná opatření ze strany Evropské unie vůči Kanadě. Podle informací z médií cituji: „Evropská komise doporučí zemím EU zavést víza kanadským diplomatům, nezmění-li Kanada do konce roku situaci ohledně víz pro Čechy, uvádí návrh zprávy komise analyzující česko-kanadský spor o víza. Neučiní-li Kanada do konce roku vstřícné kroky v zájmu snadnějšího vydávání víz pro Čechy a pokud jasně nestanoví opatření k obnovení bezvízového stavu s Českou republikou, chce komise, aby státy EU zavedly víza pro kanadské diplomaty a držitele služebních pasů.“ S dovětkem „bude ale na jednotlivých zemích EU, zda případné doporučení komise na zavedení diplomatických víz vyslyší či nikoli. ČR už víza pro kanadské diplomaty v reakci na červencové rozhodnutí Ottawy zavedla.“

Někdo se u nás možná alespoň trochu zaraduje, že jsme se dokázali vzít za své zájmy a nenechali si vše líbit jako to tupé stádo ovcí, ba dokonce že za námi stojí i „civilizovaná Evropa“. Ovšem až na několik „nepodstatných“ maličkostí.

Cituji opět web kanadského velvyslanectví: Každý žadatel o vízum bude muset dokázat, že jeho návštěva Kanady je krátkodobá, že nezůstane v Kanadě déle než po povolenou dobu, že má dostatek financí na pokrytí nákladů pobytu v Kanadě, že je v dobrém zdravotním stavu, nemá záznam v trestním rejstříku a nepředstavuje bezpečnostní riziko pro kanadské občany. Tyto požadavky jsou stejné pro všechny, kteří chtějí Kanadu navštívit. Zatímco prostý Kanaďan bez vízové povinnosti tutéž proceduru absolvovat nemusí, je našinec ve zjevné nevýhodě, neboť důkaz, že nezůstane v Kanadě déle než povolenou dobu je dost vágní formulací, kterou si tamní úřední osoba může vykládat podle svého a přistupovat v ní prakticky z pozice boha – „zachce se mi, vyhovím, zachce se mi, nevyhovím“. Stejně jako kdo rozhodne, kdo je a kdo není bezpečnostním rizikem? Co třeba řidič s trestnými body, co (byť příležitostný) opilec, co třeba domácí násilník? Každý z nich může být kvalifikován jako bezpečnostní riziko pro kanadské občany. Stejně jako kdokoliv jiný, kdo by do nich třeba jen nechtěně na ulici strčil a náhodou je srazil kupříkladu pod projíždějící tramvaj. Důvod odmítnout kdykoliv jakéhokoliv českého občana se tedy dá najít prakticky vždy. 

A co eventuálně „vízově povinný“ kanadský politik s diplomatickým pasem? Pochybuji, že se bude po jejich ministrovi před cestou k nám požadovat aktuální potvrzení, že nemá zápis v trestním rejstříku a že je zdravotně způsobilý. Nebo že bych se mýlil? Nemýlím, že?

A bude se třeba kanadský politik či jiná obdobná vysoce postavená úřední osoba obtěžovat na české velvyslanectví kvůli získání víza? Stát ve frontě žadatelů a čekat, až na něho přijde řada, s nejistým výsledkem? Pochybuji. Vsadím se s kýmkoliv, že tento deleguje nějakého svého podřízeného a „opatření zaměřené proti tamním politikům“ se tak do značné míry mine účinkem. A nejen do značné míry.

Každý český turista si musí mimoto samozřejmě vízum zaplatit. Podle mých informací z internetu asi 1300 korun, v případě využití zprostředkovatelů (opět podle informace kanadské ambasády) ještě až o 2 332 korun více (s DHL). A co kanadský politik? Na služební cestě to za něj jistě zaplatí státní rozpočet z peněz všech a nikoliv politikových. A přijede-li týž s běžným pasem, zaplatí sám za toto lejstro opravňující ke vstupu kolik? Nulu přece. Žádné nepotřebuje. V tu chvíli pak pozbývá toto české a evropské „reciproční“ opatření definitivně zcela svého smyslu. Kanadský politik se nad ním může klidně válet smíchy. Na rozdíl od našince.

Ať už se za nás EU v konečném důsledku postaví či nikoliv, bude se rozhodně jednat o „trest“ pro Kanadu natolik zanedbatelný, že prakticky postrádá logiku a s výjimkou jistého morálního povzbuzení i smysl, a jehož jediným pozitivem bude snad jen chabá útěcha pro neznalého malého českého človíčka, stojícího kdesi před vraty vídeňské rezidence.

Mne už se tento netýká. Po „skvělých“ službách kanadského velvyslanectví v Praze před sedmi lety pro mne tato země definitivně přestala existovat. Jsou u nás však jiní a jistě slušní lidé, kteří na kanadskou politiku doplatili, doplácejí či v budoucnu doplatí. A proto bych se dovolil zeptat mocných tohoto (českého či evropského) světa: vážně by se pro našince nedalo udělat více, než „trest“ ve smyslu „očičko za oko, zoubek za zub“? Za všechny, kdo kdy pojmou úmysl se do této země podívat, předem děkuji.

Ceterum autem censeo Canadam esse delendam.