Samhain byl nejdůležitějším svátkem Keltů, který představoval nejen oslavy keltského nového roku, ale především byl svátkem říše mrtvých. Dodnes se slaví z noci ze 31. října na 1. listopad.

Pro některé z vás se to může zdát zvláštní slavit nový rok na přelomu října a listopadu, ale v dávných dobách se lidé řídili přírodou, tedy přírodními zákonitostmi, a těm také přizpůsobovali svůj život. Bylo to období, kdy úroda byla sklizena a příroda se ukládala ke spánku. Začínalo nové období zimy a nejistoty. Není proto divu, že se keltský nový rok slaví právě koncem října.

Se samhainem se pojí spousta tradic a zvyklostí. Lidé se převlékali do různých látek a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy. U večeře se prostíralo pro zesnulé příbuzné a zapalovaly se ohně i svíčky. Keltové byli totiž přesvědčeni, že se o samhainu vrací duše zemřelých, kteří hledají své dřívější příbytky, aby se mohli ohřát u ohně. Ohně sloužily těmto duším jako světlo, teplo a prostředek, který jim pomáhal najít cestu.

Samhainská noc představuje určitou hranici mezi světem živých a mrtvých. Je možné se setkat s nadpřirozenými silami zla i dobra, s duchy či různými přízraky. Keltové si snažili usmířit svět mrtvých obětováním prvního mláděte z každého vrhu a nejstaršího z každého potomstva. Tato magická noc končí s úsvitem, kdy se duchové zemřelých vracejí zpět do svého světa a začíná nový rok.

V současnosti se tento svátek slaví spíše jako Památka zesnulých nebo jako Halloween.  Málokdo si však uvědomuje původ těchto dvou svátků a co skutečně znamenal pro naše předky.