Magnólie, známá také pod jménem Šácholan, je keř z čeledi šácholanovitých. Tento keř (občas i nízký strom) bývá až 6 m vysoký a 5 m široký. Jeho kůra je světle hnědá a hladká. Listy má řapíkaté, velké asi 20 cm. Mají kožovitý povrch a rostou střídavě. Jeho nádherné květy bývají bílé, růžové, někdy až načervenalé.

Největší zastoupení v našich parcích či zahradách má určitě Šácholan Soulangeánův (viz fotografie). Je to kříženec Magnólie olyselé a Magnólie liliokvěté, který byl vyšlechtěný ve Francii. Šácholan Soulangeánův je mrazuvzdorný. Nejlépe se mu daří na teplých, slunných a chráněných stanovištích. Kvete v dubnu až květnu. Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu je duben. Rostliny sadíme do dobře připravené, prostorné jámy s půdou obohacenou o rašelinu. Rostliny mají tenké a ohebné kořeny, které jsou náchylné na poškození. Proto magnólie nikdy neokopáváme a nesázíme v jejich blízkosti žádné jiné rostliny. Rostlinu sadíme ke kůlu, či k nějaké jiné opoře, aby ji nevyvrátil vítr. Jelikož magnólie začíná kvést velmi brzy a hrozí zde velmi často namrznutí jejích pupenů či květů, chráníme menší, brzy kvetoucí keře, netkanou folií. Množí se nejčastěji semeny. Magnólie je také známá jako léčivá rostlina. Její kůra je například součástí různých orientálních drog. Léčivých účinků tohoto keře se užívá i při léčbě horečky, revmatismu, obrny, průjmu a různých jiných onemocnění. Vůně magnólie prý navozuje romantické snění a v květomluvě magnólie znamená nevinnost a půvab. No a nám, při pohledu na krásu jejích květů, nezbude než souhlasit.

A takto krásně kvete každý rok magnólie na zahrádce ve Studénce: