Společnost / Rozhovory
Autor: Anna Grygaříková / 2031x přečteno
05.06.2009
 Mám skvělého ředitele. Jmenuje se Karel Kostka, je ředitelem Střední školy Kostka ve Vsetíně, kterou navštěvuji. Píše zajímavé knihy, které vydává nakladatelství Alpress a maluje i obrazy. Můžete si přečíst náš rozhovor o učení, zálibách, vysokém IQ pana Kostky a například o tom, jak organizovat velkou hromadu práce...
Jak dlouho píšete knihy? Jakou považujete za svou nejlepší?
Knihy jsem začal psát někdy kolem roku 1990, předtím jsem skládal občas nějaké básničky a povídky. Za svoji nejlepší považuji knihu „Zlatá skrýš“, myslím si, že se mi v tomto románu nejlépe podařilo vyjádřit ve více rovinách to, co si myslím o lidských charakterech, o filozofii, o náboženství, o etice…
Vzpomínáte si v kolika letech jste poprvé „objevil“ své nadání pro psaní knih a malování obrazů?
Psát básně a povídky mě bavilo už na střední škole, k malování obrazů jsem se dostal až na vojně v Bratislavě v roce 1985. Kamarád, který se mnou na vojně sloužil, chodil malovat do ateliéru, jednou jsem šel s ním, čichl si k olejovým barvám, nasál vůni terpentýnového oleje, sáhl si na bílé malířské plátno a láska k malování mi zůstala dodnes.
Zpíváte nádherně. Uvažoval jste někdy, že byste se přihlásil do soutěže jako X Factor nebo Česko hledá superstar?
Zpívám rád, ale o přihlášce do žádné soutěže neuvažuji. Přece jenom si myslím, že na podobné soutěže se mají hlásit lidé poněkud mladší než já. Moje vystoupení na školní akademii byla recese a pro mne osobně i vzpomínka na dobu, kdy jsem a zpíval v hudební skupině.
 Skládáte si i své vlastní písně?
Skládám si písničky sám a sám si je i zpívám, a to vždycky až do doby, než je zapomenu.
Čím se inspirujete při psaní knih?
Abych pravdu řekl, nevím. Inspirace se objeví sama od sebe, nemám žádné speciální postupy, jak ji přivolat. Svým způsobem mě inspiruje moře, jih, sluníčko, proto jsem napsal většinu svých knih při svých pobytech u moře.
Střední škola Kostka je na velmi dobré úrovni. V čem si myslíte, že je lepší než ostatní školy?
Naši školu jsem už téměř před dvaceti lety zakládal s vizí nabídnout studentům takové místo ke vzdělávání, které bude přátelštější, kamarádštější, veselejší a barevnější než jiné školy. Chtěl jsem, aby se studenti neučili ve stresu a napětí, ale aby do školy povětšinou jezdili a chodili rádi. Snad se to zčásti podařilo, jak si dedukuji z Vaší otázky.
Čte Vaše rodina knihy, které napíšete?
Většina členů mé rodiny knihy čte, ale nijak je nerozebíráme. Myslím, že nikdo z mé rodiny nepovažuje moji literární tvorbu za nic obdivuhodného, ale spíše za mého koníčka, kterým se bavím.
 Jaké jsou Vaše zájmy a záliby?
Zájmů a zálib mám spoustu. Samozřejmě velice mě baví škola a její řízení, ale rád si zapracuji na zahradě, rád si zahraji na kytaru a zazpívám, tu a tam jdu malovat, když najdu čas chodím hrát fotbal a tenis, a když je inspirace, píšu knihy. Nesmírně rád cestuji a možná i to je jeden z důvodů, proč sebou tahám po světě i své studenty, abych jim ukázal, jak se pracuje a žije v zahraničí. Šťastný jsem, když mohu být se svou rodinou, ale to snad ani není záliba.
Máte nejvyšší IQ v Čr. Jaký na to máte pohled?
Tato otázka nestojí přesně, protože aby Vaše tvrzení mohlo být pravdivé, museli by být testováni všichni obyvatelé naší republiky. Ale k IQ. Intelekt je pouze jednou stránkou osobnosti. Je jako paměť počítače. Když ho nenacpete daty, nemá s čím pracovat. IQ je rozumovou inteligencí, ale pro život je ještě důležitější EQ, tzv. emoční inteligence, která v sobě zahrnuje více stránek osobnosti. Lidé s vyšším IQ mají obvykle nižší EQ, prostě, kde na jedné straně příroda přidá, na jiné ubere. Já si ale tak trochu namlouvám, že EQ u mě na tom není úplně nejhůř, snažím se být k lidem kolem sebe přátelský a empatický, a pokud by měl někdo pocit, že takovým nejsem, ať neváhá a řekne mi to. Člověk obvykle sám sebe hodnotí méně kriticky než své okolí.
 Je těžké skloubit práci a všechny koníčky dohromady?
Není to těžké. Když na něco čas nevyjde, nijak se pro to nermoutím.
Máte nějaký vlastní osvědčený organizační tip, jak zvládnout mnoho aktivit najednou?
Nemám. Ale faktem je, že nejradši dělám více věcí najednou, jak říkáme na Valašsku – v hromadě. Nejtěžší pro mě je, když mám dělat jednu určitou věc a soustředit se pouze na ni. Ačkoli management nás učí, že správně je seřadit si věci podle důležitosti a pak je jednu po druhé postupně řešit, u mě to funguje jinak. Sejde-li se mi k řešení pět šest věcí najednou, cítím se jako ryba ve vodě, lépe se mi přemýšlí a mám do práce i větší chuť. Nepořádek na pracovním stole mne inspiruje a čím více věcí se k řešení sejde, tím se mi nad nimi přemýšlí líp.
Portrét redaktora Anna GrygaříkováJmenuji se Anna Grygaříková, je mi 15 let a pocházím z menší vesničky Lešná, která je nedaleko od Valašského Meziříčí v okrese Vsetín. Nyní už 2 roky studuji na šestiletém humanitním gymnázium na Střední škole Kostce ve Vsetíně. Na humanitním gymnáziu jsou hlavními předměty například dějepis nebo český jazyk… Po dokončení studia bych šla ráda studovat na vysokou školu, zřejmě práva nebo zdravotnictví. Mám ráda cestování a procházky v přírodě, někdy si ráda přečtu knihu, ale také se zajímám o požární sport – v nynější době běhám za mladé hasiče, také se zajímám o psy a vše kolem nich. Jsem ve znamení Ryb, jelikož jsem se narodila v březnu.
 |
Já si ze základky pamatuju jen na učitelku přírodopisu, která nám dávala hlavně praktické znalosti a zkušenosti do života, probírala s námi sexuální výchovu, která tenkrát nebyla v osnovách atd. A ze střední školy pak jen učitelku praktické výchovy - tady bezvadná starší dáma, moc chytrá, přísná, ale spravedlivá!Hodně věcí mi dala do života, co si dodnes pamatuju 
Ale po pravdě, na většinu učitelů mám jen takové špatné vzpomínky, bohužel 
