Klasický teploměr obsahující rtuť není třeba nikomu představovat. Každý z nás ho nepochybně už někdy ve formě tzv. rychloběžky použil ať pro sebe, nebo pro své dítě. Pokud jej máte doma, pak si ho můžete uschovat jako raritu, jeho prodej a distribuce podle Směrnice evropského parlamentu totiž končí.

Rtuť je nebezpečná jak pro životní prostředí, tak pro lidský organismus. Postupné ukončování využívání měřících zařízení s obsahem rtuti v profesionálním a průmyslovém odvětví je nezbytné, především pak to se zaměřením na zdravotní péči, a tak došel Evropský parlament k závěru, že je třeba najít vhodnější a spolehlivější alternativy. Tím vychází v platnost Směrnice Evropského parlamentu a rady 2007/51/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/769/EHS týkající se omezení uvádění na trh některých měřících zařízení obsahující rtuť s účinností od 3. dubna 2009.

Tato směrnice zakazuje prodej a distribuci teploměrů obsahujících rtuť. Omezení se týká pouze nově zaváděných měřících zařízení, takže nikoho nenutí k tomu, aby byl povinen svůj rtuťový teploměr odevzdat okamžitě k likvidaci. Ale v lékárnách si jej už nekoupíte. Budete muset volit ty nově nastupující a spolehlivější z hlediska zdraví – digitální teploměry.

Tím ovšem nařízení nekončí.

Komise bude až do 3. října tohoto roku přezkoumávat dostupnost spolehlivějších a bezpečnostních alternativ pro měřící přístroje s obsahem rtuti ve zdravotnických zařízeních i v dalších průmyslových odvětvích.

Na podkladě výsledků pak budou zvoleny alternativy tak, aby postupně došlo k naprostému ukončení používání přístrojů s obsahem tohoto kovu.

Kapky historie
Teploměr a vůbec měření teploty je základem pro náš život. Bez přístrojů ukazujících tyto hodnoty bychom nevěděli, jak je jídlo teplé, zda jsme nemocní a jak je venku za oknem. Vůbec první teploměr vynalezl již v roce 1597 Galileo Galilei. Tento přístroj pracoval na principu rozpínání zahřátého vzduchu. Lékař Santorio Santorio jeho vynález ještě zdokonalil a také ho použil pro lékařskou vědu. V roce 1718 pak sklář Daniel Gabriel Fahrenheit vyrobil první teploměr, který byl kalibrovaný stupnicí nesoucí dodnes jeho jméno, v současné době je stále hojně používaný například v USA. Anders Celsius v roce 1742 ještě více zdokonalil Fahrenheitův teploměr, k čemuž použil kalibraci založenou na hodnotě barometru u mořské hladiny. Zároveň s tím byla na světě Celsiova stupnice, která je rozdělená na 100 stupňů.

Jaké máme tedy možnosti?
V poslední době k nám pronikají způsoby měření tělesné teploty v uchu, což je zatím ne moc obvyklý, nicméně dosti přesný způsob. Vhodnější ale je až pro děti starší 2 let. Nesmíme zapomenout, že při tomto způsobu měření tělesné teploty musíme trochu zatáhnout za ucho směrem dolů. To proto, aby se teploměr dostal na místo, odkud lze teplotu odečítat.

Přesné je i měření tělesné teploty pod jazykem, kde je ovšem naměřená hodnota o 0,2-0,3°C vyšší než hodnota naměřená v podpaží.
Měření tělesné teploty pomocí páskových teploměrů přikládaných na čelo slouží pouze jako orientační hodnota.
Zbývá ještě použití „klasických“ digitálních teploměrů, které nám ukáží naměřenou hodnotu během několika vteřin. V současné době jsou k dispozici tzv. flexibilní teploměry, jsou vhodné i pro maminky miminek k měření teploty v konečníku, což je jediný možný způsob, jak vrtícímu se a plačícímu miminku teplotu naměřit. Digitální teploměr obsahuje senzor skládající se z tepelného vodiče, který je spojen s elektronickým zařízením, kde dochází k měření teploty.

Pokud se budete chtít „starého“ rtuťového teploměru zbavit, pak jej odneste buď do sběrného dvora jako nebezpečný odpad, nebo do lékárny, kde již zařídí jeho likvidaci.

Budeme-li se na novou směrnici dívat jakkoliv, jasným faktem zůstává, že rtuť je kovem, jenž může ve velké míře ohrozit nejen životní prostředí. I když si možná povzdechnete, že tak malé množství, které se vám rozkutálí po podlaze při prasknutí teploměru, nemůže nikomu ublížit, vězte, že jste na omylu. Stačí chvilka, než dojdete pro smetáček s lopatkou, a batole si už může na rtuti vesele pochutnávat. A to je velice silným argumentem ke zrušení používání tohoto kovu, nemyslíte? Protože nikdy nevíte, zda to nebude zrovna to vaše děcko…


Zdroj informací: Směrnice Evropského parlamentu a rady 2007/51/ES ze dne 25. 9. 2007.