Nedávno jsem při prohlížení nejrůznějších stránek narazila na galerii paní Jitky Krásové s mnoha krásnými fotografiemi přírody, zvířat, rodea aj. Přestože se autorka těchto snímků neživí jako profesionální fotografka, podílela se v roce 2004 na publikaci Cestování s digitálním fotoaparátem, v roce 2006 svými snímky přispěla do projektu Beroun – město cestovního ruchu a podílela se i na dalších. Jaké fotoaparáty používá? Nebo jaký je její největší fotografický sen? Nejen na to naleznete odpovědi v následujícím rozhovoru.

Kdy jste se začala věnovat fotografování?

Můj první fotoaparát byl dárek od mých rodičů k šestým narozeninám, taková malá plastová bakelitová krabička na film 6x6 cm dovezená z NDR za 30 východoněmeckých marek. Měla přepínání se značkami sluníčko/mraky s nastavenou pevnou rychlostí závěrky. Objektiv nebyl skutečný objektiv, ale jen dírka fikaně zakrytá plastem, takže vlastně pinhole (dírková komora). Když mi bylo 15–16 let, bráška začal fotit Lubitelem 6x6 cm (to byla dvouoká zrcadlovka, taková ruská verze naší slavné Flexarety) a občas mi ji půjčil.

Myslíte si, že kvalitní fotografie závisí především na kvalitním fotoaparátu?

Přijde na to, co fotografujete a k čemu má fotka sloužit, podle toho často musíte volit i fotoaparát. Když je váš denní chléb sportovní fotografie a potřebujete fotografovat sportovce vzdáleného 50 metrů, je naprosto jasné, že musíte použít rychlý fotoaparát s výborným objektivem a dostatečně dlouhým ohniskem. S obyčejným automatem (například takovým tím běžným prckem, kterým si fotíte hezké momenty a rodinné události) si co do výsledku neškrtnete. Jinak kouzelná fotografie se dá pořídit i krabicí od bot (tedy krabičkou předělanou na dírkovou komoru).

Jaký fotoaparát používáte? Máte raději digitální, nebo používáte klasický film?

Když fotím, samozřejmě upřednostňuji digitální fotoaparát už jen proto, že je to rychlé a praktické a neobírá mě to o čas. Kdybych měla více času, určitě bych  ráda pracovala také s klasickým černobílým filmem.


Dotváříte fotografie na počítači?

Ne, nejsem zastáncem úprav fotografií na počítači. Fotografie je proces získávání a uchování obrazu, který získáte odrazem světla – pokud se fotka nepodaří a nejde o fotografii vskutku unikátní, nejlepším řešením je koš. Upravuji ořez, a pokud se mi přece jen nepovede správně naexponovat (i to se stává), pak nastavuji lepší kontrast a úrovně, příp. barevnost.

Máte raději barevné, či černobílé fotografie?

Mám ráda každou dobrou fotografii bez ohledu na barvu. Černobílá fotografie je krásná, vypráví pomocí kontrastu, světel a stínů, neruší barvou a probouzí fantazii.


Jak může někdo poznat, že má nadání na fotografování?

Talent je jedna věc a pracovat na sobě je druhá věc. Je to cesta, která nikdy nekončí. A jak poznat nadání? V první řadě musí být chuť zachycovat obrazy a okamžiky, které vidí oko a vnímá duše, a chuť nějak se vyjádřit, vytvářet sdělení a tak dále… Takže fotografovi jde o zachycení něčeho, co je krásné, co obdivuje, co může být nenahraditelné, co považuje za krásné, chce uplatnit svou fantazii. Fotograf by měl předem vědět, proč má fotka vzniknout a jak by měla vypadat. Nadání poznáte tak, že vezmete do ruky foťák, začnete fotit a trošku se o focení zajímat a zvládat techniku. Fotografování je proces učení, který nikdy nekončí. A je to výpověď i o vás – jaké fotografie vytváříte a ukazujete, takoví jste vy sami uvnitř.


Co nejraději fotíte?

Všechno. Vyloženě preferuji akční pohyb a krásu pohybu, je to vzrušující focení. A kdybych se chtěla někdy živit jako profesionál, asi by mě bavila sportovní fotografie. Kdysi jsem se chtěla věnovat mužskému aktu, ovšem je to velmi těžká disciplína a prozatím jsem od realizace ustoupila.

Ve své fotogalerii máte krásné snímky ze Sardinie. Čím vás tato země očarovala?

Prostotou, harmonií, klidem, škálou barev, křišťálovým mořem.


Co je nejtěžší na fotografování zvířat?

Zachytit ten nejkrásnější moment, zvládnout ho kompozičně a technicky. Ovšem mezi českými fotografy je mnoho výborných fotografů zvířat a já mezi ně nepatřím, zeptejte se raději těchto mistrů na jejich zážitky, to budete koukat!

Kterým zvířatům dáváte při focení přednost, která naopak nemáte příliš v lásce?

Nemám ráda pavouky, obzvláště ne ty velké tarantule nebo co to je. Takové ty, co pokryjí celou lidskou dlaň a jsou chlupaté. Jinak příroda je úchvatná, zvířata krásná a já je velmi obdivuji. Nejkrásnější jsou kočkovité šelmy všech velikostí, pyšní divocí dravci a koně.

Na co si má dát fotograf pozor, když dělá snímky pohybujících se objektů?

Ptáte se na to, aby fotografovaný objekt byl ostrý? Aby objekt zůstal v hledáčku, na dostatečně krátký čas úměrný ohniskové vzdálenosti, pevnou ruku a správné zaostření. Chce to cvik, zbytek je o štěstí.


Vaše fotografie lze spatřit také na stránkách Daniely Šinkorové. Jaké další osobnosti jste fotografovala?

Osobnosti fotím jen náhodně. K největším mým zážitkům patří přiblížení se k Václavu Klausovi na dosah ruky na dostihovém závodišti v Chuchli.

Jaký máte názor na paparazzi?

Není opravdu pěkný. Vážně to chcete slyšet?

Jaký je váš největší fotografický sen?

Kdybych někdy chtěla něco fotografovat, určitě by to bylo ve volné přírodě - divoké kočkovité šelmy, levharty, gepardy, tygry. Chtěla bych zachytit, jak loví, jak žijí, jací doopravdy jsou. Také sním o cestě za krásami přírody v Kanadě. Samozřejmě, že s fotoaparátem, jak jinak.

Děkuji vám za rozhovor a přeji vám hodně štěstí v osobním i profesionálním životě.


Další krásné fotografie od paní Jitky Krásové můžete nalézt na těchto stránkách: www.krasova.com.