Je to teprve pár dní, co světem obletěly zprávy o nové hrozící epidemii, kterou někteří přiřazují k proslulé španělské chřipce, jež zabíjela miliony lidí na počátku dvacátého století. Stojí opravdu svět před katastrofou? Jaká jsou fakta a máme se my, obyčejní lidé, skutečně bát, že se ocitneme na seznamu těch, co nepřežili?

Vše začalo 9. dubna 2009 v Oaxace ve středním Mexiku, když si na pohotovost přišla stěžovat s příznaky týden trvající chřipky sociální pracovnice Adela María Gutiérrezová. Lékaři stanovili diagnózu atypického zápalu plic, ale stav devětatřicetileté ženy se zhoršil a ona umírá. Pitva ukazuje na nový smrtící vir, jenž je vysoce agresivní. Ovšem kolují zprávy, že úplně první známky ukazující na novou hrozbu se objevily na prasečí farmě ve státě Veracruz a na ně také upozornila firma zabývající se sledováním globálních chorob Světovou zdravotnickou organizaci již 2. dubna. I přes tyto signály zareagovala mexická vláda až 24. dubna, kdy již bylo hlášeno několik desítek mrtvých a stovky nakažených.

Mexiko, země hojně navštěvovaná turisty, a pak převážně její hlavní město se velice rychle ocitá v začarovaném kruhu, jeho jindy rušící hluk utichá, lidé zůstávají doma, hromadné prostředky jsou poloprázdné, zavírají se školy a úřady. Ve městě, kde žije přes dvacet milionů lidí, potkáte většinu s modrými rouškami na obličeji, ale strach máte možnost vyčíst z vylekaných očí kolemjdoucích. Tak asi takové se dočtete popisy o chřipce, která se objevila v Mexiku. Je situace opravdu tak zlá, budeme rovněž ve velkém kupovat roušky chránící nás alespoň částečně před kapénkovou infekcí, jíž se chřipka šíří?

V médiích se dočteme, že nový virus se dá přirovnat ke španělské chřipce řádící na planetě v letech 1918 – 1919. Tehdy na ni zemřelo asi padesát milionů lidí. Tehdejší virus se šířil na lodích, které zajišťovaly přepravu stejně jako dnes letadla. Cesta sice trvala o něco déle, než jsme zvyklí my, ale i tak se obávaný virus dostal do většiny zemí. V současnosti již nepotřebuje několik dní, stačí mu pár hodin, tedy doba, po kterou letadlo doletí na jiný kontinent. Pak nastoupila ptačí chřipka, kterou si už všichni z nedávné doby pamatujeme. Tehdy se ale katastrofické scénáře nenaplnily.

Španělská chřipka byla podle zjištění vědců podtypem chřipky typu A, H1N1. Měla výbornou kombinovací schopnost a virus se dokázal udržet i v plicích. I současná prasečí chřipka, nebo chcete-li mexická chřipka, je provázena těžkým zápalem plic, ale doba postoupila a současná medicína má léky, které si dokážou s takovýmito komplikacemi poradit. A fakta už můžeme dokázat z proběhlé ptačí chřipky před několika lety, kdy nejen díky přísným hygienickým pravidlům zemřelo „pouze“ něco málo přes čtyři sta osob.
Virus mexické chřipky vznikl zřejmě mutací prasečí, ptačí a obyčejné lidské chřipky. Viry jsou známé svou schopností skvělé mutace a přizpůsobení se. Bohužel i tím, že se nedá předpokládat do detailů, jak se budou dále vyvíjet.
Rovněž ale musíme vzít v úvahu stav obyvatelstva v době, kdy řádila španělská chřipka. Svět po válce, vyhladovělí lidé, nedostatek vitamínů stejně jako léků. Vyčerpanost a nízká hygiena si musely stoprocentně odnést své oběti. Současný svět se ale velmi změnil a nemůžeme ho přirovnávat k tehdejšímu. Lidé mají potraviny, očkování, pomeranče a citrony, zásoba léků je na dostatečné úrovni apod. A i přesto, že cestu kolem světa překonáme v daleko kratší době než na počátku století, by se mohlo zdát, že šíření smrtícího viru je snazší, nesmíme však opomenout fakt, že pokročila technika a komunikace vůbec. Takže po dobu, co vy budete sedět v letadle přes Atlantik, se odborníci a vědci již budou snažit přijít na kloub vzešlým událostem, média budou ve velkém informovat obyvatelstvo o nutných opatřeních apod. V tomto případě jsme jako lidstvo ve velké výhodě.

Smrtící mexická chřipka sice již dorazila do Evropy, ovšem v daleko menší míře. Vědci se zatím dohadují, z jakého důvodu, nicméně příčin je mnoho. Jedním z těch, na které poukazují, je ten, že lidé zde žijící, zvláště ti mimo velká města, kde se virus objevil jako první, mají nízké hygienické návyky, čas jako by se tu zastavil. Rovněž je nutné zmínit okolnost, že nelze srovnávat do detailů obyvatelstvo, resp. rasu žijící v Evropě a tu, která žije v Americe. I očkovací látky jsou vyvíjeny tak, aby byly zjišťovány jejich účinky na rozdílnost těchto ras. Každá si za období svého vývoje prošla určitou přestavbou, každá se vyvíjela jinak, a tak má člověk z Mexika a obyvatel Evropy rozlišné geny a jinak reaguje na onemocnění, i ta infekční. Odpověď je tedy nutné hledat v imunitě. Jde o tzv. „imunitní paměť“. Z toho také vyplývá, že Evropané se mohli již s něčím podobným v minulosti setkat a mají protilátky. O tom svědčí rovněž fakta, že v Mexiku je hlášeno nejvíce mrtvých, v ostatních státech zatím pouze nakažení a určitě jich není tolik.

Světová zdravotnická organizace vyhlásila pátý ze šesti možných kroků oznamujících nebezpečí pandemie. Ovšem tento pandemický plán je také nutné brát s rezervou, je zaměřen především na prevenci a ochranu obyvatelstva. Rozhodně bych jej nepřirovnávala například k Richterově stupnici zemětřesení. Současný stav je tedy ve fázi zvýšené pohotovosti. Je to proto, že se virus rozšířil mimo zemi svého výskytu a je reálné nebezpečí, že dorazí i do naší země. I přes určitá podezření zatím nebyly v Česku potvrzeny případy mexické chřipky.

Jaký je současný stav?
Nová chřipka nese název A/H1N1. Momentálně proti ní není známa vakcína, která by lidi ochránila. Na seznam evropských zemí se nově zařadila i Itálie, kde byla potvrzena nákaza prasečí chřipkou u muže z Toskánska. Stejný případ je i ve Velké Británii, Německu a ve Francii, od soboty se přidalo i Irsko. V těchto případech se ale jedná převážně o lidi, kteří navštívili Mexiko nebo se starali o postižené lidi, jako právě zdravotní sestra z Německa. Postižení se objevili i v Asii, a to v Jižní Koreji a v Hongkongu. Zatím je hlášeno okolo čtyř set lidí nakažených prasečí chřipkou, odhadovaný počet úmrtí se pohybuje kolem šestnácti.
Podle Světové zdravotnické organizace jsou zatím úmrtí hlášená pouze z Mexika a jedno z USA, ostatní země mají jen nakažené. Podle zdrojů se situace dokonce začíná stabilizovat.

Máme se bát?

Lidé jsou vystrašení a v podstatě se není čemu divit. Měli bychom se ale na celou situaci podívat z realistického pohledu. Chřipky, kterou známe buď na vlastní kůži, nebo z novin, se nebojíme z takového hlediska jako té prasečí. Proč? I právě tahle „obyčejná“ chřipka u nás každoročně zabije mnoho stovek lidí. Lidé si ale zvykli ji považovat za jakési banální onemocnění, na které si stačí v lékárně koupit reklamní léky a vše bude v pořádku.

Pokud budeme žít zdravě, jíst dostatek vitamínů nejlépe v přírodní formě, dodržovat základní hygienické požadavky, zkrátka posilovat imunitu, zajistíme svému tělu dostatečnou schopnost obrany před infekcemi, a to nejen proti chřipce. Rozhodně nemá absolutně žádný význam skupovat léky, o kterých se dočtete, že zabírají na chřipku, jako je Tamiflu nebo Relenza. Sice oba zabírají na chřipkové onemocnění, resp. virus je citlivý na inhibitory neuraminidázy, nicméně jejich „pojídáním" z čistě preventivních důvodů si můžeme ublížit, a ne pomoci. Organismus si navykne, a pokud je pak bude doopravdy potřebovat, může dojít ke snížení jejich účinnosti. Tyto léky jsou určené pro lidi, kteří jsou již nakažení.
Rovněž skupování ochranných roušek, o kterém se můžete dočíst v tisku, je nesmysl vzhledem k tehdejší situaci v ČR. Nosíte snad tuto ochranu každou zimu, kdy je nahlášena chřipková nákaza?

Většina lidí se s nákazou prasečí chřipky dokáže vyrovnat při dodržování výše zmiňovaných opatření. Samozřejmě je vhodnější nejezdit do zemí s vysokým výskytem nákazy, tedy do Mexika, ale zavírat se doma a cpát se léky nemá význam. Rovněž nemůžeme srovnávat počty nakažených a mrtvých v Mexiku s tím, že stejná situace nastane i u nás. Což vyplývá i z faktů, které jsem již uvedla. Nicméně je samozřejmě důležité, aby Světová zdravotnická organizace trvala na zvýšení bezpečnosti a ochrany zemí. Jak víme z časů nedávno minulých, v případě ptačí chřipky se prevence osvědčila, díky ní se nákaza nerozšířila podle hrozících plánů, a i proto na ni nezemřelo tolik lidí. A v neposlední řadě nevíme, jak se bude celá situace vyvíjet, máme pouze předpoklady.

Z historie víme, že si příroda na nás „vymyslí“ čas od času nové onemocnění, které zabije stovky či miliony lidí. Že by mezi ně patřila právě nově objevená prasečí chřipka, není zřejmě reálné vzhledem k současným možnostem a znalostem medicíny. Pokud by měl svět být takto ohrožen, pak se objeví něco zcela nového, jako byl například virus AIDS, o kterém svět před jeho objevením neměl ani potuchy. Chřipka, v podání té španělské, tu už byla. O ní víme. Spíše bychom se měli možná trochu bát budoucnosti a nové choroby, která někde číhá a čeká na svůj čas.

Zaměřme se raději na každodenní problémy, nemoci, kterými jsme ohroženi v běžném životě, snažme se chránit svůj organismus zdravým životním stylem a věnujme pozornost těm chorobám, které známe a které zabíjejí lidi mezi námi každý rok a kterým, bohužel, nevěnujeme tolik pozornosti, i té mediální, jež by si zasloužily, aby se čísla mrtvých snižovala a nestoupala. Proč nás stejně neděsí statistiky každoročních úmrtí na „obyčejnou“ chřipku? Jde jen o zvyk, protože klasickou chřipku známe, víme o ní a bereme ji jako automatickou věc, se kterou hlásíme zaměstnavateli svou neschopenku.

A současnou „hrozbu“ berme jako varování třeba právě před těmi obyčejnými. Jako hrozbu, že pokud se o své tělo nebudeme dostatečně starat, pak můžeme skutečně skončit jako lidé na počátku dvacátého století. Ale k tomu snad máme přece jen trochu daleko, nebo ne...?