Mohutné barytony německých dog se v sobotu 18. 4. 2009 rozezněly v podhradí zříceniny Potštejna, jen malý kousek od trosek hradu samotného. Pokud byste se vydali po zvuku, jistě byste brzy našli Kemp u Zámečku, kam se již od pátečního večera začali sjíždět milovníci těchto impozantních zvířat. A to převážně ti, kterým za normálních okolností není dopřáno proběhnout se ve výstavním kruhu a sžírat se zvědavostí, jak bude jejich pes v očích posuzovatele ohodnocen a následně oceněn. A proč právě oni? Protože toho dne proběhla v obci Záměl, kde se kemp nachází, první výstava německých dog nestandardních barev.

Výstava pod názvem Šedý tygr? Proč ne? umožnila  konečně předvést ta zvířata, která jsou jinak na výstavách předem odsouzena k nezdaru pro své zbarvení. O této problematice bych zde mohla vést dlouhý monolog, ovšem tentokrát je mým cílem přiblížit těm, co neměli to štěstí se výstavy zúčastnit, atmosféru a průběh celé akce. Ta navíc nebyla zapovězena ani těm, kteří vlastní psa, jehož barva je standardem povolená – i jim zde bylo umožněno předvést své psy. Ale pěkně po pořádku…


Jak jsem již předeslala, první účastníci se začali sjíždět už v pátek. Ubytovali se v chatkách, případně dali přednost ubytování ve stanu. Psi mohli sdílet příbytek s pánečky nebo mohli být ubytováni v kotcích, což bylo obzvlášť příjemné pro pánečky, kteří se museli tísnit ve stanu, a sedmdesátikilový psík by jim zbytečně zabral spoustu místa. Takhle měli pohodlí všichni. Další várka účastníků dorazila v sobotu dopoledne. Proběhla přejímka psů a zúčastnění zaplatili výstavní poplatek, přičemž obdrželi desky se jménem svého psa, s pořadovým číslem, katalogem a prázdným listem papíru, na který se později zapisoval posudek. A pak už se čekalo, až to celé propukne.

Celou výstavu moderovala Ing. Libuše Brychtová, dlouholetá chovatelka čínských chocholatých psů a také velice úspěšná vystavovatelka. Během volných chvilek seznamovala nejen diváky, ale i vystavující (z nichž pro mnohé byla tato výstava skutečně premiérou) s tím, jak to na výstavách chodí, co má správně vystavující dělat, co naopak dělat nemá, případně přihodila i nějakou tu osobní zkušenost. Přestože většina vystavujících byla v tomto ohledu pole neorané, bylo vidět, že si doporučení příjemné paní moderátorky berou k srdci a snaží se, aby krása jejich psa opravdu vynikla. Ono na předvedení skutečně velice záleží a dobrý vystavovatel umí šikovně maskovat psovy nedostatky a naopak dát vyniknout jeho kvalitám.


Další, pro vystavovatele ještě důležitější osobou, byla posuzovatelka MVDr. Daniela Neumanová, chovatelka německých dog, jež se svou chovatelskou stanicí Von Wiederholz sklidila nejeden úspěch na poli výstavním. Své role se zhostila vskutku bravurně. Zkušeným okem hodnotila psy, vyzvedla jejich přednosti a vytkla jejich nedostatky, přihlédla i k práci vystavujících a přestože zde byla v oné nevděčné roli rozhodčího, každý musel uznat, že její výtky byly oprávněné a vyřčená chvála pak potěšila pejskařskou dušičku dvojnásob. Musím přiznat, že jsem jí její pozici nezáviděla, vybrat z velkého množství psů různých typů toho NEJ byl skutečně tvrdý oříšek. Svá rozhodnutí divákům i přímým aktérům v kruhu jasně a bez okolků zdůvodnila a věřím, že všichni chápali, že volba probíhá dle jejího nejlepšího vědomí a svědomí. Její práci zde nemůžu nezatleskat.
Jako vedoucí kruhu a zapisovatelka se představila paní Božena Matysová, majitelka německé dogy Elly Fitzgerald von Wiederholtz, která na počátku tohoto roku získala v Brně titul „Český šampion“. Ani k její práci nemám jediné výtky, zápis, který jsme si odnesli, přestože nebyl psán strojově, obsahoval celý posudek rozhodčí, takřka slovo od slova a vzhledem k rychlosti ve které vznikl nemohu neobdivovat jeho báječnou čitelnost.


Samotná výstava byla rozdělena do několika tříd. Jako první se představili standardi, zde se v kruhu utkali jak psi, tak feny různého stáří a různých uznaných barev. Podle katalogu bylo přihlášeno osm psů, barvy které jsme mohli v kruhu zahlédnout byli černá, žíhaná, modrá i skvrnitá. Další kategorií byla třída dětí a mládeže. Zde byla přihlášena tři štěňátka barvy šedý tygr, bohužel dvě se na výstavu nedostavila, takže vítěz této třídy byl vlastně znám od vstupu do kruhu. Do třídy psích dam bylo přihlášeno osm fen, k vidění byli šedí tygři, porcelánoví tygři a žlutá s merle faktorem. A jako poslední přišli na řadu psí pánové, těch bylo přihlášeno devět a šedý tygr početně vítězil nad tygrem porcelánovým. Vítězové každé třídy se na závěr sešli v kruhu, aby bojovali o titul vítěze celé výstavy. Ten si nakonec odnesla nestandardně zbarvená fena Brejzi Regia Uttis, kterou perfektně předvedla Petra Križianová. Vítězové jednotlivých tříd získali krásné poháry. Vítězka výstavy si potěšeně a z mého pohledu i zcela oprávněně odnášela poháry dva. Ovšem ani ti, kteří nezvítězili, neodcházeli s prázdnou díky sponzorům akce, jimiž byli: Dibaq a.s., Fitmin s.r.o., Pekařství U Lifků, Vétoquinol s.r.o., Čokoládový svět a Animal Health. Navíc si každý účastník odnesl diplom.


Co nadchlo mě, byla atmosféra celé akce. Zatímco na většině výstav panuje velké napětí a rivalita, nervozita by se dala krájet, tady vše probíhalo v poklidném přátelském duchu, bez zbytečně vypjatých emocí. Samozřejmě, že i zde vystavující byli nervózní a každý si přál být vítězem, ale i ti, co nevstoupili na pomyslné stupně, pohlíželi na své psy pohledem „pro mě jsi a vždy budeš jednička“. Proto se ani po výstavě hned všichni nerozprchli, snad jen pár z těch, kteří to měli skutečně daleko, muselo odjet. Však byli mimo Čechů přihlášení i účastníci z Rakouska, Polska a Slovenska.


Ti, kteří si chtěli odvézt ještě nějakou památku z této výstavy, mohli využít připraveného ateliéru profesionální fotografky Šárky Tikovské, která mimo nich a jejich mazlíčků zvěčnila na svých fotografiích i výjevy z celé výstavy. Jiní ještě dlouho setrvali s ostatními účastníky v příjemném rozhovoru, který jim zpříjemňovala pestrá nabídka  nápojů i jídel, o níž se zasloužili organizátoři celé akce – rodina Křížových. V kempu si mohli pejsci po výstavě konečně v klidu zadovádět se svými psími kamarády. Na každém rohu byla možnost psy občerstvit čerstvou vodou a sáčky na úklid exkrementů zase zajistily čistotu v areálu. „Dogaři“, jak se mezi sebou my, majitelé tohoto úžasného plemene, nazýváme, se ukázali jako družní a přátelští lidé, kteří jsou pro své plemeno zapálení celou duší.


Závěrem bych chtěla poděkovat právě rodině Křížových, díky nimž mohla tato výstava proběhnout a díky jejichž tvrdé práci se z ruiny kempu za rok a půl vyklubal nádherný areál. Připravit výstavu standardem neuznaných barev a ještě na takové úrovni, na jaké proběhla, je kousek hodný mistra. Věřím, že nejen „dogaři“, ale i ostatní návštěvníci Kempu u Zámečku budou přijíždět na další pořádané akce i na „pouhé“ rekreační pobyty se stejným nadšením, které vyzařovalo ze všech zúčastněných této ojedinělé výstavy, první svého druhu u nás.