Sezóna dýni už sice pominula, ale možná ještě máte, stejně jako já, nějaké oranžové mršky schované ve sklepě nebo ve spíži. Aby ne, když tu vydrží klidně celou zimu. Na tenhle recept potřebujete nějakou obyčejnou dýni, třeba máslovou. Jde to udělat i z dýně hokkaidó, ale to mi přijde škoda. Hokkaidó mám totiž radši v koláčích nebo upečenou jen tak.

Inspiraci na tenhle recept jsem  našla v jedné španělské kuchařce. Malinko jsem pozměnila ingredience a prodloužila dobu marinování, takže to není recept úplně opsaný. Původně byl určený pro narozeninovou oslavu mého strejdy, který je prostě masojed. Dortem se mu moc nezavděčíte, leda by byl z prasete, ale špízy mu chutnaly. Od té doby dělám tenhle špíz k nejrůznějším slavnostním příležitostem. A protože ho budu brzy připravovat opět k příležitosti oslav nového roku, nazvala jsem ho silvestrovský.

Nedávno jsme od tchýně dostali několik sklenic kyselého zelí. A protože mi samotné nechutná, hledala jsem, co by s ním šlo provést. A objevila jsem tenhle báječný recept na zelnou polévku. Je poctivý, staročeský. Když jsme polévku udělali poprvé, raději jsme ji hned snědli, protože jsme se báli, co by asi udělala, až by se rozležela. Takové měla grády! A upřímně, k rozležené jsme nenašli odvahu dodnes. Vždycky ji sníme hned. Je strašně dobrá.

Jak už jste si určitě všimli, vánoční (i jakékoli jiné) cukroví peču nejraději s dětmi. Je to hlavně z čistě praktických důvodů, protože po večerech pracuju a nemám moc čas. Nicméně pečení s dětmi je zábava a člověk u toho i zhubne, když musí pokaždé vypulírovat kuchyň :-) Nicméně u tohohle cukroví jsem udělala výjimku a pekla ho pěkně v noci. A k vánočnímu stromečku jsem užaslému Gábískovi naservírovala cukroví, které vypadá jako semaforky. On je to totiž takový dopravní maniak. Z cukroví měl snad větší radost, než z dárečků :-)