Líný rodič je jednoduše skvělá kniha. Knihám z oblasti populární psychologie moc nefandím, ale tuto knihu jsem si zamilovala a přečetla ji téměř jedním dechem. Nejde totiž o klasickou publikaci plnou fundovaných rad od odborníků na všechny možné společenské vědy, která by ve čtenáři (respektive spíše čtenářce, jde-li o téma výchovy a rodičovství) vyvolávala pocit, že na sobě musí tvrdě makat, aby byl/a alespoň ucházejícím rodičem. Kniha Toma Hodgkinsona naopak čtenáře-rodiče od přílišné aktivity a snahy věnovat se dětem až do roztrhání těla odrazuje a vysvětluje, proč takový přístup není správný ani pro rodiče ani pro děti. Stručně řečeno, v knize se (zábavnou formou) dozvíte, jak pomoci vašim dětem vyrůst v samostatné a soběstačné osoby, které se o sebe budou umět postarat a budou díky tomu sebevědomé a šťastné.

„A kde máš děti, když jsi ve škole?“, ptá se mě téměř vyděšeně kamarádka do telefonu, když zjistí, že nejsem doma, ani jinak v dosahu, ale že se „učím“ na školení daleko od domova. „Mají dnes s tátou premiéru 1:3. Má poprvé i benjamínka.“, téměř s ledovým klidem oznamuji. „No, to jsi tedy odvážná“, zní mi ještě dlouho v uších věta, se kterou se kamarádka se závistí v hlase rozloučila.