Dovedete si představit svět bez goril, tygrů a ledních medvědů? A víte, že takový svět je mnohem blíž, než si myslíte? Mnoho nejrůznějších živočišných druhů je na pokraji vyhynutí. Většinou je to vinou lidí, neboť lidé zabíjejí zvířata ve volné přírodě, kde žijí. 

Ve městech ptáky většinou ve spěchu vnímáme jen okrajově. Koutkem oka zahlédneme proti obzoru pohyb malé bytosti, případně nacházíme vizitky po jejich návštěvě na svých autech, oknech či balkonech a s klením sháníme hadr. Útlocitnější z nás jim sypou v zimě krmení na okenní parapety, krmítka a parkové cestičky.

Na rozdíl od dnešních dětí, jsme jako malí trávili mnoho času venku v přírodě. Věděli jsme jak chutná a vypadá šťovík, bavilo nás sfoukávat chmýří pampelišek, napodobovat pomocí stébla trávy hlas káněte. Do školy se nosil sběr v podobě bylin - hluchavka, přeslička nebo černý bez. Prostě za mého dětství byla příroda součástí mého života asi jako dnes mobilní telefon nebo počítač.

Vymírání je přirozený děj. Jak se vývoj žene dopředu, některé druhy mizí a nové se objevují. Děje se tak v pokračujícím dynamickém procesu, který se nazývá přirozená obměna druhů. Geologickou historii přerušilo pět velkých událostí, které měly za příčinu vyhynutí živočišných druhů. Jednalo se o nárazy asteroidů nebo výměnu moře.

Strom je jedním z nejmocnějších symbolů lidstva. Je ztělesněním života, výrazem sjednocení tří říší (nebeské, pozemské a vodní) a osou, kolem níž je uspořádán celý svět. Staré národy většinou věřily, že strom je nabit spoustou božské tvůrčí energie, kterou může zasvěcený využít k získání přístupu k jiným formám života. Lesy se staly symbolem tajemství a proměny a domovem čarodějů a kouzelníků.

Ať chceme nebo nechceme, patříme, my lidé, vlastně také k přírodě. Naše civilizace nás však někdy klame a my se z přírody vydělujeme. Jezdíme do přírody na výlety, ale žijeme ve městech (samozřejmě ne všichni), která mají s přírodou pramálo společného.

Ano, správně - v teráriu. Většina lidí si šnečka v domácích podmínkách představí ihned jakožto ony akvarijní potvůrky, kterých se ne a ne zbavit, nebo jako mazlíčka dětí sebraného někde v přírodě a chovaného pár dní v lahvi od okurek. Ovšem oblovku venku na zahrádce nenajdete (alespoň zatím) a pobyt ve vodě by jí také nesvědčil, i když vlhkost vyhledává. Navíc oblovek je více druhů, takže se liší svou velikostí, zbarvením i chováním. Oblovka žravá  (Achatina fulica) patří k nejrozšířenějším a nejznámějším. Pokud jste ještě neměli to štěstí se o ní něco dozvědět, povězme si více.