Nad slovy do dnešního článku jsem dlouze přemýšlela. Asi proto, že je velice těžké popsat pocity, které se ve mně odehrávají, když vidím, jak lidé využívají své síly a moci, a dovedou naprosto bez jakéhokoliv soucitu týrat němou tvář. O týrání zvířat čteme v novinách i časopisech, velice často k nám na televizních obrazovkách během sledování zpráv promlouvají záběry potlučených či umučených zvířat. Během takových záběrů si říkám, jaká bestie jen dokáže něco takového způsobit. A ač nikomu nepřeji nic zlého, tak se mi do hlavy občas vlísá myšlenka, že by takovému člověku měli udělat úplně to samé, aby poznal, jaké to je.

Mnozí vědci věří, že by do roku 2100 mohla průměrná teplota na Zemi vzrůst až o šest stupňů Celsia. National Geographic se pustil do důkladného zkoumání a postupuje stupeň po stupni, aby zjistil, co by zvýšení o každý – kritický – stupeň mohlo znamenat pro lidi a celou planetu.

Knihu velkého formátu o 400 stranách vydalo nakladatelství Fragment. Najdete v ní přes 900 úžasných fotografií, mapy a odkazy 851 památek UNESCO a velkou spoustu zajímavých informací.

Kdyby mi na začátku září někdo vykládal, že se už za necelý měsíc dočkáme skoro zimních teplot, nejspíš bych si jen zaťukala na čelo. Jenže se stalo. Najednou, ze dne na den, se místo tenisek a mikin začaly na ulicích objevovat kozačky a teplé kabáty.

Globální oteplování je často přetřásaným pojmem. Jedni před ním hlasitě varují, druzí jej označují za výmysl. Místo, kde se však tento jev neoddiskutovatelně projevuje, je Arktida. Stále teplejší klima zde začíná ohrožovat bezpočet živočišných druhů...

Kdykoliv někomu blízkému kupuji květiny, nemohu se rozhodnout, zda vybrat tulipány, gerbery, karafiáty, růže, lilie nebo chryzantémy. Pokaždé také v květinářství pozoruji zákazníky, jaké květiny si kupují nejčastěji, a podle toho se přizpůsobím. Ačkoliv u mě vlastně platí dvě tradice – na jaře kupuji tulipány a v ostatních obdobích roku růže nebo gerbery, které patří mezi mé nejoblíbenější.

Již od samotného počátku vzniku lidstva se lidé báli bouřky. Staří Řekové přisuzovali vznik bouřek projevům hněvu boha Dia. Postupem času však lidstvo přišlo na pravý důvod vzniku blesků a hromů. Dnes již víme, že bouřku vyvolává elektřina v ovzduší. Přesněji, v mracích dochází k obrovskému elektrickému výboji, který vyvolají do sebe narážející ledové vodní částice. Hrom je doprovodný efekt blesku. Vysoká teplota samotného blesku zahřeje vzduch podél cesty blesku a ten se rozpíná a vyvolává nárazové vlny, které se odráží od přírodních překážek, například v podobě kopců.

Po delší době bych s vaším dovolením (nebo minimálně s dovolením redakce, bez jejíhož dovolení je mi dovolení vaše zbytečným) rád navázal na zde již dříve uveřejněné články, ve kterých jsem se poněkud povrtal v našem těle a věnoval se jeho nosné konstrukci a smyslovým orgánům zajišťujícím nám více či méně kvalitní příjem obrazu a zvuku, tedy sluchu a zraku. Od rozdělané práce se však odcházet nemá a sebekriticky přiznávám, že jsem se dopustil prohřešku, který nyní hodlám průběžně napravit. Vždyť si dokáži sám představit, jak by mi bylo, kdyby mi Stvořitel uplácal kosti, přilepil oči a uši a nechal mě být ve formě takového polotovaru.

Málokdo ví, co se děje na opačné straně Země, kde kanadské břehy omývá Atlantický oceán. Málokdo ví, jaké utrpení si prožívají nevinná tulení mláďata, která nikomu neublížila. Umírají, protože tak rozhodli “lidé”. Umírají pro zábavu, pro módu a pro touhu, která nutí člověka ZABÍJET.

Nedávno jsem publikovala článek o tulením trápení, ale trpí nejen oni… Norci, lišky, činčily, králíčci, fretky, ale i psi a kočky se bezmezně tlačí na zadní stranu příliš malé klece. V jejich očích je patrný nesmírný strach. Někteří v panice vyskakují do výšky a snaží se uniknout. Jiní v rohu ztuhle koušou do podlážky, na které se vrší hromádky výkalů. Všude se hemží červi…