Každý ho zná z učebnic literatury pro základní nebo střední školy. Všichni vědí, že psal řemeslnou literaturu. Ačkoliv veškeré jeho knihy byly psány téměř jako podle šablony, nelze tvrdit, že psal pouze dobře či dokonce špatně. Byl to jeden z největších prozaiků své doby. Jeho kniha Na západní frontě klid vešla do dějin literatury. Kdo by si nepamatoval slavnou větu v závěru knihy, kdy vrchní velitelstvo podalo stručnou zprávu: Na západní frontě byl klid. Ačkoliv hlavní hrdina Baümer padl, bojiště bylo tento den klidné.

„Bitte“? vyjekla Sophie.
„Smíš si nechat jedno děcko,“ opakoval. „Druhé půjde pryč. Které si chceš nechat?“
„Chcete říct, že musím sama zvolit?“
„Jseš Polka, nejsi židovka. Máš výsadu – máš volbu.“
(ukázka pochází z knihy Sophiina volba od Williama Styrona)

Troufám si říct, že v dnešní době neexistuje člověk považující se když už ne za vášnivého, tak alespoň příležitostného čtenáře, který by neznal spisovatele Stiega Larssona. Jeho trilogie Milénium se stala fenoménem dnešní doby a jen stěží se hledá jiný kriminální román či thriller, který by byl lepší než Larssonovy knihy Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda.

JUDr. Otakar Motejl byl jako obhájce práva světově uznáván a za svou činnost získal několik prestižních ocenění, např. stříbrnou medaili American Bar Association za obranu lidských práv udělenou Federální asociací amerických právníků (1991), stříbrnou medaili Antonína Randy udělenou Jednotou českých právníků (1995), od francouzského prezidenta dokonce získal Řád čestné legie, hodnost komtur ČL.

Dnes je tomu přesně jednadvacet let, co naposledy vydechla famózní herečka paní Vlasta Matulová. Lásku k divadlu v ní vypěstoval její otec. Profesí holič, ale duchem nadšený ochotník. S rozhodnutím o dalším studiu si nijak hlavu nelámala. Volba byla jasná, rozhodla se pro brněnskou konzervatoř. Jejími profesory byli významní lidé jako Ema Pechová (matka Ladislava Peška), Zdeňka Gräfová či Rudolf Walter.

V 80. letech v Berlíně vstupuje na scénu skupina, která roztančí celý diskotékový sál a rozpláče nejednu ženu. Kdo by tuto skupinu neznal? Poprvé se ve světle reflektorů ukázala v roce 1981 a i po devětadvaceti letech neztrácí punc kapely, která se zapsala do historie nejedním hitem umístěným na předních příčkách světových hitparád.

Ačkoliv bychom mohli předpokládat, že nejlepší léta má tato skupina již za sebou, není to pravda. I přes pokročilejší věk všech jejích členů je stále „cool“ a patří mezi ty „boybandy“, které se nikdy neohrají. Kdykoli přijedou do Prahy, je jejich koncertování beznadějně vyprodané mnoho dní i týdnů dopředu. A věkové složení příznivců „Depešáků“? Především ti, kteří v osmdesátých a devadesátých letech „pařili“ na jejich hity na diskotékách, a mladí lidé, kteří na ně tancují dnes.

Zdeněk Jirotka, jméno pro mnoho lidí neznámé, ačkoliv jeho tvorbu zná téměř každý. Kdo by přeci neznal humoristický román nesoucí název Saturnin? Vždyť je nejoblíbenější knihou na českém trhu! Zdeněk Jirotka je spisovatelem, který potěší všechny věkové generace, nikoho neurazí, ale naopak všechny rozesměje.

Gustav Hilmar byl dříve velmi známým a slavným českým divadelním a filmovým hercem. Poprvé spatřil svět v Podlázkách u Mladé Boleslavi, a to pod jménem Gustav Černý. Měl výtvarné sklony a v mládí se chtěl stát malířem. Ovšem cestou malířství se nevydal. Po návštěvě inscenace Shakespearova Hamleta se rozhodl, že bude hercem. Měl štěstí, rodiče mu nestáli v cestě a mladý Gustav mohl vystudovat dramatickou školu Karla Želenského (1912).

Že vám jméno tohoto významného režiséra nic neříká? Nebo si jen zrovna nevzpomínáte, kam ho zařadit? Rychle to napravte a pokračujte ve čtení, protože Ridley Scott patří mezi nejvýznamnější a nejpopulárnější režiséry všech dob. Svoje příznivce dokáže postrašit, napnout, rozesmát i rozplakat.