Pouhých několik set metrů od pobřeží moře žije ve svém bílém domku osamělý starý pán. Žije tu vlastně od samého počátku sám, byť takřka v jednom z center zdejšího cestovního ruchu a tudíž nedaleko od ostatních lidí.

Osmá vyučovací hodina byla vždy náročná. Jak pro žáky, tak pro učitele. Pro obě strany to totiž byla hodina poslední, každý už se těšil domů a nikdo nedával pozor. O to náročnější bylo pondělí, kdy jsme měli osmou hodinu dějepis. Často to u nás proto vypadalo jako někde v džungli.

Když se na hlavu komunistické strany, konkrétně tedy té exvládní KSČ, snášely největší vlny oprávněné kritiky ze všech stran, tedy v dobách před řádově dvěma desítkami let, byla většina obyvatelstva této země skálopevně přesvědčena, že nás již nikdy v budoucnu nic horšího potkat nemůže.

U dveří vám kdosi zvoní. Otevíráte. Za dveřmi stojí banda pochybných existencí. Jeden vám vzápětí přikládá nůž ke krku, druhý využívá vaší momentální nepohyblivosti a zaobírá se kapsami vašeho domácího úboru, v daný okamžik však prázdnými. Třetí vás kope do břicha, čtvrtý vám hrozí zabitím vás i celé vaší rodiny, budete-li se bránit.

Karle náš, jenž jsi na nebesích, doufám, že sedíce někde v nebeské hospodě u své oblíbené polévky a brnkaje na kytaru odpustíš svému dávnému známému, že po létech vytáhl opět na světlo tvé nahrávky a dovolil si „vykrást“ jejich názvy za účelem jejich využití k okomentování poměrů. Jistě bys je dokázal okomentovat lépe nežli já, byla-li by ti dopřána tato možnost, nicméně tvůj hlas již více než patnáctero let nezazněl a nikdy více nezazní. A doufejme, že již nikdy nezazní toliko proto, že již nejsi více mezi námi, a nikoliv proto, že opět kdosi zařídí, abychom „ryli držkou v zemi“.

Ať už nám vládne komunistická strana nebo ekonomická krize (pomiňme, že jedno plodí druhé a to druhé snad nezplodí znovu to první), málokdo se vyhne tomu, že bude muset jednoho krásného dne napsat vlastní životopis. Raději krásného dne, neboť ten den pošmourný má vliv i na celkové vyznění tohoto literárního díla a uvidíte-li vše v černých barvách, těžko adresáta rozzáříte.

Navzdory ujištěním, jež ještě před nedávnem publikoval svým výnosem sám pan král, jsa ovlivněn svými proradnými rádci, zasáhla i pohádkovou říši světová ekonomická krize. A bodejť by také nezasáhla, když v dnešním globalizovaném světě souvisí vše se vším a rovněž země pohádkové říše jsou propojeny vzájemnými pouty natolik, že Děda Mráz kupříkladu kooperuje se Santa Clausem a ruský Všeználek má společnou databázi s Dědem Vševědem.

Možná se vám to už také někdy přihodilo, bylo-li vám dopřáno se na delší čas vzdálit z naší středoevropské kotliny do pokud možno co nejméně „civilizovaných“ končin.

Německo? Pro značnou část našinců, zejména z řad starší generace, země zodpovědná za rozpoutání druhé světové války, se staronovými ambicemi podrobit si starý kontinent a stát se prvořadou mocností světa třeba i (nebo právě) na úkor ostatních zemí.

Polední sluneční paprsky se vtíravě proplížily skrz žaluzie. Přinesly s sebou další den. Velice složitý a nepříjemný den. Bolesti hlavy, pocity zmatenosti, podivnou směs citů, které se odehrávaly Janě v myšlenkách. Hlavu měla na prasknutí, protivné sucho v ústech, žízeň, ale hlavně nepopsatelnou nechuť vstát a cokoliv udělat.