|
Autor: Petra Tůmová
|
|
04.02.2012 |
|
Byl jeden z krásných slunných letních dní. Dní, kdy zkrátka nemohla
odmítnout pozvání od přátel a zříct se procházky pod oblohou bez mráčku.
Projížděl se tam shodou okolností právě na kole a náhoda tomu chtěla, že
zastavil se svými kamarády jenom pár kroků právě od ní. Oči od něho
nemohla odtrhnout.
|
|
|
Autor: Nikoleta
|
|
17.01.2012 |
|
S hlavou plnou lednových starostí jsem bezmyšlenkovitě listovala stolním kalendářem. Mimoděk jsem se zastavila u datumu 14. února - svátek svatého Valentýna.
|
|
|
Autor: Jana Šrámčíková
|
|
16.01.2012 |
|
Tato věta se v naší domácnosti poslední dobou spokojeně zabydlela. Slyším ji tak třikrát do týdne. Říká mi ji totiž manžel, když něco provedu. Pak obvykle podotkne, že mám hlavu jenom proto, aby mi nepršelo do krku. Jo, já vím, jsem sice matka na mateřské a zároveň pracující, ale některé věci by se mi stejně stávat neměly. No posuďte sami.
|
|
|
Autor: Jana Šrámčíková
|
|
13.01.2012 |
|
Steve
Ranson seděl zamyšleně u obrazovky svého notebooku. Bylo to vlastně
zavádějící označení, protože s původním přístrojem nemělo tohle zařízení
společného téměř nic. Koule, umožňující trojrozměrné zobrazení, se díky
antigravitaci nehybně vznášela prostorem a působila dojmem, že se co
nevidět zřítí a roztříští o kovovou desku stolu.
|
|
|
Autor: Eva Králová
|
|
07.01.2012 |
 Nedávno jsem začala číst knihu Evy Brabcové Žena v (kon)kurzu. Četla se
dobře, byla vcelku zábavná. Žádný super zážitek, ale takový dobrý
průměr. Než jsem ale došla k větě, kde psala o "tlusťošce z šatny" nebo
odjinud, to je jedno. V tu chvíli mi zkrátka došlo, že autorka patří k
těm pipinám, co je pro ně vzhled na jednom z prvním míst a z žen s
nadváhou si rády utahují - asi aby si zvedly vlastní sebevědomí. Knihu
jsem odložila a už jsem se k ní nevrátila, tak mě to znechutilo.
|
|
|
Autor: Nikoleta
|
|
03.01.2012 |
 Čas utíká a my ho nechytíme. Předešlý měsíc lítala vzduchem numera,
čítající dvacet deka, pět lžic, tři bílky a taky slovní spojení jako
hladká mouka, práškový cukr. Pozadu nezůstala ani magická zaklínadla,
mající podobu příkazů a doporučení: míchej pilně, až je poleva lesklá,
pečte pomalu v předehřáté troubě dozlatova a podobně.
|
|
|
Autor: Miroslava Fáčková Dis
|
|
30.12.2011 |
 Ale umřít nechtěla. Ne kvůli dceři. Snad jen, kdyby se její naděje zcela
rozplynula. Jenže, jak na ní bude Anežka vzpomínat, až vyroste? Na
matku, která vše vzdala, nechala ji tátovi a skočila z mostu? Nebo na
úžasnou, skvělou matku, která se nikdy nevzdala a bojovala ze všech sil,
aby mohla být s vlastním dítětem? Ano, mohlo se klidně stát, že by ji
už neměla nikdy spatřit. Ale pořád existovala naděje, že to všechno
jednou pochopí a přijde za ní.
|
|
|
Autor: Miroslava Fáčková Dis
|
|
23.12.2011 |
 Irena se rozhodla, že už musí něco udělat. Stále doufala, že by mohla
najít pochopení u vlastních rodičů. Šla za nimi pár týdnů poté, co ji ze
žárlivosti zkopal natolik, že potratila své druhé dítě. Dlouhou dobu se
z toho hrůzného zážitku zotavovala a bylo pro ni nemyslitelné, byť jen
na chvíli, mezi lidi. Jen nákup pro ni byl výkonem hodným vrcholového
sportovce, tak moc byla fyzicky, ale hlavně psychicky vyčerpána. Ani
doktor nepoznal pravou příčinu potratu. A Richard, ten se předvedl jako
vždy. Plakal, vyprávěl dojemný příběh o tom, kterak jeho milovaná žena
spadla tak ošklivě ze schodů, po celou dobu ji teatrálně držel za ruku a
předváděl takové citové divadlo, že mu lékař chápavě naslouchajíc
nabízel tabletky na uklidnění. Jak se cítí ona, to nikoho nezajímalo.
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
18.12.2011 |
 Asi jen málokdo z nás se tomu někdy v dětství vyhnul, a to ať už žil
v režimu demokratickém či nikoliv. Ať už v režimu, který člověku boha
vnucoval, který tohoto neuznával, nebo který toto nechal zcela na vůli
každého z nás.
|
|
|
Autor: Miroslava Fáčková Dis
|
|
16.12.2011 |
 Docela dlouhou dobu se mu dařilo v Ireně vzbuzovat výčitky svědomí. On
se přece tolik snažil, to ona byla nevděčná a zkažená. To ona si
nevážila ničeho, co pro ni dělal. Nesla zodpovědnost za každou jejich
hádku a nakonec byla vždy důvodem fyzického trestu. Kdyby ho přece
neprovokovala, nic z toho by se nestalo! On měl plné právo ji bít,
protože si to zasloužila. Ano, k takovým strašným názorům se s jeho
pomocí opravdu dopracovala! Skutečně věřila tomu, že ona je ten vyvrhel a
nevděčný spratek, který má doma ten největší poklad světa a plive mu do
tváře, zatímco on se tolik snaží o spořádaný domov.
|
|
|