V televizi se zájmem (pokolikáté už vlastně?) sleduji americký seriál M*A*S*H. Jednou z mých oblíbených postav je tu Klinger. Nepřestávám žasnout nad tím, co vše je tento schopen na sebe obléknout v marné snaze dostat se z armády. Jinak mne však ve svých šatech nikterak nepřitahuje a ani sám sebe si nedokážu v podobných dámských šatičkách představit. Transvestita tedy nebudu.

Tak jste si konečně po letech usilovné práce našetřili nějaký ten peníz a přebytečný čas, s nímž si teď náhle nevíte rady? Nebo jste naopak po letech nicnedělání už natolik znuděni, že prostě nevíte, do čeho píchnout a to věčné nepíchání už vám leze na mozek?

Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Aspoň se to říká. Ovšem na druhou stranu se též třeba říká, že je lepší dvakrát vyhořet, než se jednou stěhovat. Každopádně se ale nejspíše shodneme na tom, že takový požár potěší nanejvýš tak pyromana, závistivého souseda postiženého či bulvárního redaktora a v ostatních případech je vnímán spíše notně negativně. A je tudíž třeba učinit vše, aby k němu pokud možno nedošlo, a dojde-li, aby napáchal co nejméně škod.

Tak nám v naší továrně odvolali ředitele. Zaměstnancům o tom jako tradičně nikdo nic konkrétního neřekl, což ale nevadilo, protože jak už bylo v závodě zvykem, neoficiální tamtamy záhy roznesly mezi prostý lid celou řadu zaručeně pravdivých a současně si absolutně odporujících zvěstí o tom, proč že jmenovaný přišel o svoji židli.

Světa neznalý podnikatel v oboru všemožných holicích nástrojů, přístrojů a pomůcek se jakousi shodou okolností ocitl v řadách zahraniční delegace. Možná ani sám nevěděl proč, a dost možná to nevěděli ani odpovědní činovníci, kteří jej sem nominovali, ale to je vlastně v tuto chvíli naprosto jedno. Hlavní je, že se ocitl v cizím městě v cizí zemi na cizím kontinentě. A to se stalo událostí v jeho životě vpravdě přelomovou.

Dřívější doby kladly na člověka leckdy daleko větší nároky než naše současnost. Každý z nás tak kupříkladu jistě už zaslechl rčení, jež kladlo na mužova bedra povinnost postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. V jak nezáviděníhodné pozici se tehdy ocitli mužští neumětelové, ňoumové, leváci, kopyta či jak lze ještě pojmenovat jedince postrádající tvůrčího ducha a špetku té zručnosti!

Stařeček seděl ve své komůrce a bylo mu k uzoufání. Ať se snažil sebevíc, veškeré pokusy vyznívaly naprázdno a jeho mysli se bezbřeze zmocňovala beznaděj a ji doprovázející nastupující deprese. Nic nového pod sluncem, problém zažitý již nesčíslněkrát, ovšem vždy znovu a znovu tak mučivý!

Ještě donedávna téměř nikdo netušil, co spojení několika slabik ve slovo vuvuzela vůbec znamená. A přitom stačilo jedno mistrovství světa ve fotbale a slovo vuvuzela zdomácnělo, a to stejně tak rychle jako samotný nástroj.

Žijeme v době převratných změn, a to jak pozitivních, tak i negativních. K těm nejnegativnějším z negativních bezesporu patří otázka týkající se naší životní úrovně v postproduktivním věku, neboli v době, kdy již je člověk až příliš opotřebován na to, aby si zvyšoval svou životní úroveň vlastním přičiněním.

Určitě jste již někdy v obchodě šáhli po krásně vybarvených a baculatých rajčatech. Ale předpokládám, že o radost z jejich konzumace jste přišli. Určitě se nemýlím, když budu tvrdit, že jste si koupili rajčata z dovozu a stoprocentně i mimo jejich obvyklou sezónu.  Není žádným tajemstvím, že rajčata k nám dovezená byla vyprodukována v obřích sklenících s minimálním přístupem slunečných paprsků a s přesně nastaveným systémem zalévání a hnojení.