Když někdy uslyšíte slovní výraz „SÍŤ SÍTÍ“, může Vás napadnout mnoho věcí. Od sítí, ze kterých si pletou pavouci pavučiny, nebο sítě, které mají rybáři a chytají do nich ryby, až po síť sítí zvanou INTERNET.

Nedávno jsme dostavěli rodinný dům. Několik let jsme si s manželem odříkali, kupovali jsme si pro sebe jen to nejnutnější. Dětem jsme se snažili zajistit vždy potřebný standard. Mají počítač, několik let internet, kola a slušné sportovní vybavení, oblečení nové. Ničím se od ostatních spolužáků neodlišují. Manžel měl před dvěma měsíci úraz a je pořád v pracovní neschopnosti. Tato nečekaná situace docela zasáhla náš rodinný rozpočet. Již druhý měsíc pobírá dávky a tím pádem jsme se museli všichni uskromnit, děti nevyjímaje.

Mezi snad nejoblíbenější médium, bez kterého si už ani nedovedeme představit svůj život, patří televize. Mnoho lidí by ji určitě v anketě o top vynález 20. století označilo jako suverénního vítěze. Málo z nich si ale už uvědomuje, že je to také malý vetřelec, který se nám vkradl do soukromí a ovlivňuje naše myšlení či dokonce chování.

Stáří je přirozeným obdobím v životě každého člověka. Někteří lidé z něho mají strach, druzí se na něj těší jako na období odpočinku. Stáří s sebou přináší také řadu změn jak fyzických, tak i psychosociálních, na které by měl být jedinec i jeho okolí připraven.

Loni v létě koncem srpna jsem se s přítelkyní vydala do polského města Osvětim. Před námi byla velice dlouhá cesta, celou noc jsme strávily ve vlaku. Chtěly jsme se podívat do míst, kde se odehrávala ta největší zvěrstva II. světové války – koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim I. a Osvětim II. – Březinka. Na nádraží s nápisem „Oświecim“ jsme dorazily v půl páté ráno.

Nebo alespoň většina z nás. Zejména obyvatelé žijící v Praze. A o jakém hororu je řeč? Stačí zmínit pouze tři písmena – MHD. Napsat tento článek mě  napadlo (opět) při cestě do práce. Jak jinak.

Život na venkově se vždy lišil oproti životnímu stylu lidí ve městech. V dnešní době se rozdíly už pomalu smazávají a oba dva světy se stále více sbližují. Velkou měrou se na tom podílí všudypřítomná média, ale i kvalitnější dopravní infrastruktura. Přesto můžeme říci, že stále existuje prokazatelný vliv „lokálního prostředí“, ve kterém vyrůstáme a žijeme.

Soutěžíte rádi? Kupujete si nové knihy, ale chtěli byste přitom ušetřit? Chcete mít přehled o tom, co na českém knižním trhu právě vychází? Navštěvujete knižní veletrhy a besedy se spisovateli?

Sotva pár let po Sametové revoluci se dostal pivovar v Chodové Plané opět do soukromých rukou. Na začátku myšlenky byli čtyři společníci a určitě také milovníci zlatavého moku, kteří založili firmu s názvem Chodovar spol. s.r.o. Svými představami a především činy se doposud podílejí na chodu a rozkvětu celé společnosti. A o tom, že se jim to daří, se může osobně přesvědčit každý z vás.

Znovu jsem po pár letech navštívila Rakousko a zároveň s ním i Německo. V mnoha ohledech jsou si tyto země tak neuvěřitelně podobné, vlastně téměř stejné. Kde jinde je tráva na pastvinách tak moc podobná anglickému trávníku, opečovávanému s láskou a posedlostí Angličanů mít dokonalý trávník? Kde jinde můžete nechat auto na parkovišti nezamčené a jít si klidně nakoupit? A kde jinde na ulici nenarazíte skoro na žádný odpadek?