Když už tu nebyla nedělní chvilka poezie, dopřál jsem si aspoň tu pondělní ranní. Při mé kouřové snídani na dvorku vyběhla ven telefonující paní domácí jen v župánku, netuše, že se vyhrabu z postele už před půl desátou. A byla jedna báseň; kdybych byl o deset let starší, možná bych si hned dal říct, pokud bych si ještě dal říct. Vidět sice nebylo nic, nepočítám-li hlavu a konce okončetin, ale po skoro dvou týdnech ve slušné Africe, kde jsem viděl pár ňader v televizi jen v pozdně noční reklamě na tapety do mobilu, to bylo hnedle tvrdé porno. Inu, i Jižní Afrika má svou stinnou stránku…

Na nočním stolku zvoní telefon. Nechce se mi ho zvednout, zvláště když vidím, že volá „jen“ kamarádka. Ale mám přímo báječnou náladu, tak se rozhodnu spáchat dobrý skutek a stisknu zelené tlačítko pro příjem hovor. „Anoooo.“, ozvu se. Nerada se představuji jménem. Navíc dotyčná na druhém konci „drátu“ přeci ví, komu volá. „Ahoj, volám ti, jestli bys dnes neměla chuť někam vyrazit. Samozřejmě i s dětmi.“ „No, ani ne. Nejsem totiž doma.“, zní moje značně neochotná odpověď. Nevzpomene si na mě několik dnů a proč zrovna dnes?

Tohle paní domácí vážně podělala. Nakvartýrovat mi do sousedství Fuckanaďany a ještě jim na dvorku pod mými okny vyprávět, že se k nim chce podívat její syn. Zachránila ji jen má ateisticky chabá znalost bible, konkrétně pasáže o tom, že nevědomost hříchu nečiní. Snad se tu tedy aspoň nebudu setkávat s dotyčnými moc často. A snad definitivně zhasne opět poblikávající panem domácím provizorně opravené venkovní světlo a oni poté zakopnou o keramického krokodýla a spadnou do ledového bazénu.

Dnes se nestalo pranic zvláštního. Za zmínku stojí snad leda to, že mi paní domácí po dlouhé telefonické rozpravě s kýmsi znalým poradila, kde najít internetovou kavárnu, to abych příležitostně zvěděl, zda mají ještě aerolinky navzdory stávkám benzín nebo zda mne domů dopraví náhradní přepravou, kupříkladu zda mi osedlají cvičeného pštrosa nebo mne požene až do Frankfurtu rozzuřený lev.

Vystřídaly se směny pokojských. Ta dosavadní odjela až do konce týdne podle svých slov kamsi za synem a místo ní přišla druhá, úplně stejná, jen v jiném kloboučku. „Hrozná“ ženská, rovněž nevládnoucí imperialističtinou. Odkývala mi, že je postel takhle fajn… a vzápětí ji ustlala znovu a po svém. Takže se zase budu stěhovat s tou hromadou polštářů na sousední lože, abych měl kam své staré kosti a nové sádlo složit.

Dnes byl den velkého úklidu. To znamená, že prostý lid vynášel ze svých domovů na ulice černé pytle s odpadky a bezpečnostní služby z obchodů kufry s penězi.

Teplé letní dny se už pomalu chýlí ke konci. Ale stále ještě zbývá dostatek dnů i víkendů na nové zážitky a dobrodružství. Dnes vám nabídnu tipy na několik výletních míst na sever od Prahy. Ale také to může být bráno na jih od Liberce. Nebo v okolí Mladé Boleslavi. Jednoduše je to oblast na hranici Českého ráje.

Od mého příjezdu tu stávkovali zdejší rafinovaní pracující. Totiž pracující rafinérií. I když já jsem si při své potulce ničeho vyjímečného nevšiml, paní domácí říkala, že je tudíž na benzínových pumpách pěkně živo a každý si syslí, kolik jenom jeho nádrž pobere. A chudák pan domácí, odjížděje po víkendu za byznysem do Johannesburgu, prý manželce svatosvatě slíbil, že se jí vrátí, jakmile se mu tam podaří sehnat palivo na cestu zpět. Což prý by mohlo být podobné jako u Marušky, která šla v zimě do lesa na jahody a již zachránilo leda setkání s hodnými měsíčky.

Výhody chytrého telefonu a jeho aplikací jsou nepopiratelné. Smartphony stále více nahrazují další zařízení. MP3 přehrávače a fotoaparáty chytré telefony spolkly už dávno. Jedním z dalších jejich úlovků je GPS navigace. Telefony se stávají plnohodnotnými navigacemi a určují nám správný směr v autě, na kole, na výletě a nebo na … „geocachingové výpravě za pokladem“ . Kešer, účastník geocachingové výpravy, pak nemusí s sebou „tahat“ soliterní navigaci a využívá pak „chytře“ svého chytrého telefonu a jeho aplikací.

Ráno jsem šel na odsun, na rozdíl od mých sudetoněmeckých předků ale dobrovolně. Bylo mi nabídnuto přesunutí do sousedního pokoje, většího a na rozdíl od dosavadního místo dvou postelí s jednou postelí a jedním letištěm a s většími stolky. Možná byl v této nabídce skryt úmysl domácích si přivydělat (když nejsou hosti, proč nedat větší pokoj jako jednolůžkový s mírným doplatkem „zámožnému“ Evropanovi, pro kterého o dovolené stovka denně nehraje až tak velkou roli), možná po stravovací zkušenosti se mnou dospěli k závěru, že už se prostě záhy na obyčejnou postel nevejdu.