|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
25.05.2013 |
 Dnes jsem měl v úmyslu velice bedlivě sledovat televizní zprávy. Poté, co jsem přebral věci na ty užitečné a na ty, které si stejně vezmu domů taky, utratil nějaký peníz za poslední stravu a ptákovinu, díky Alexovi a firemnímu počítači zjistil, že se do mě přímo spamově zamilovala banka, jíž jsem musel povinně při výměně peněz uvést svůj e-mail, ale Čedok o nějaké změně letu domů ani nepípnul, popil zdejší exotické kávy Made in Germany a vyrazil na korzo, se kolem mne mihnul na molu nějaký člověk, jehož bych si nepovšimnul, kdyby mi v obličeji nepřipomínal Krejčíře.
|
|
|
Autor: redakce
|
|
12.04.2013 |
|
Není u nás dozajista nikoho, kdo by neznal Kubu. Přičemž nemyslím věrného večerníčkového druha Ančete a hajného, poddaného Trautenberkovi, ale ostrovní stát. Stát, který jsme dříve měli povinně rádi, protože tento rovněž povinně neměli rádi američtí „imperialisté“. A zatímco pro Spojené státy tato země zůstala doposud nepřítelem z nejnepřátelštějších, my už si můžeme o této myslet, co si kdo jen myslet chceme.
|
|
|
Autor: Eva Králová
|
|
31.03.2013 |
 Kde se vzaly wellness pobyty, co to vlastně je a jak si správně vybrat? Žijeme v době, která na nás klade vysoké nároky. Málo času na koníčky, dovolenou, hodně stresu, navíc ubývá i peněz. O to víc ale potřebujeme tělesně i duševně občas načerpat energii, a tak vznikly wellness pobyty. Obvykle jsou kratší, než 14 denní dovolená u moře. Jsou plné lehčích procedur, zdravějšího jídla, klidu, odpočinku a různých forem relaxace. Jsou takové, abysme v jejich průběhu pookřáli duševně i fyzicky a měly by nás i motivovat ke zdravějšímu stylu života.
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
22.03.2013 |
 Na úvod menší srovnání. V budově Pick´n Pay v oddělení First National Bank se mi dostalo za stoeurovku o 24,14 randů více než v Boardwalkové směnárně American Express, zčásti i pro o skoro 3 randy menší bankovní poplatek. Stejně jako všude jinde si kopírovali můj pas, zde však navíc úřednice za přepážkou dlouho nemohla najít v počítači důkaz o tom, že nějaká Česká republika existuje, a pak jí snad ještě více dalo zabrat přepočítávání vyplácené hotovosti. Však to taky byla skoro tisícovka! K mému překvapení mi zde pak vyplatili vše do jedníku! Tedy včetně jednoho centu, tedy dvouapůlhaléře, o němž jsem se léta domníval, že už se nepoužívá. Inu, malé peníze taky peníze. A ani to tu moc dlouho netrvalo – od žádosti o výměnu až po obdržení randů a tiskopisu velikosti A4, kde jsem musel pod údaji o mně, bance a transakci vyplnit svou zdejší adresu a podpisem stvrdit pravdivost a úplnost údajů, pouhých dvanáct minut. A to vím přesně, protože před vchodem visely hodiny, to abych viděl, že otvírali skutečně v deklarovaných devět hodin. Jsa tam s pětiminutovým předstihem jsem byl totiž první na řadě a vážně vstupoval v devět!
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
12.03.2013 |
 Při opětovném rychlém předzásobení se potravinami v Pick´n Pay jsem narazil nejprve na Alexe, který zarputile tlačil velký nákupní vozík, a později i na Anne, která stála u oddělení cigaret ve frontě na noviny. Alexe sem prý nahnala Cornell, protože on sám jenom extrémně nerad chodí po nákupech a dobrovolně by sem nikdy nešel, zvláště je-li všude právě jako tady teď pomalu se ploužící a vše důkladně studující dav důchodců, zatímco Anne tu byla v dobrém rozmaru, protože, jak mi pak cestou do Margate Place vysvětlovala, končí většinou někdy kolem páté, kdežto dnes to mohla zapíchnout dřív a teď se s afrikánskými novinami a krabičkou zápalek chystala jít do postele. Po druhé odpoledne.
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
27.02.2013 |
 Poránu, tedy kolem desáté, jsem zašel do oceanária. Tedy podél moře daleko za Boardwalk, tam, co jsem si před čtyřmi lety fotil delfíny a jiné cvičené z moře vytažené potvory. V jedenáct a ve tři tam totiž slibovali návštěvníkům exhibicionisty, totiž vlastně exhibice.
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
09.02.2013 |
 Je mladá a plná ideálů. Nebo spíše naivity, navzdory své relativní zcestovalosti.
Na rozdíl od nás, kteří jsme věřili a už věřit přestali nebo minimálně přestáváme, ona ještě věří. Věří, že svět je jednodušší, než ve skutečnosti je.
Byla nějaký čas v Americe, na Floridě. Bylo tam teplé moře, kdežto tady dole v Port Elizabeth je studené.
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
05.02.2013 |
 Tak mateřštinou Zuzanky, tedy Susan, té jediné zaměstnankyně tmavé barvy pleti, jak se u nás zaobaleně říká těm, kteří si říkají černoši, byla afrikánština. Tedy jazyk většiny zdejších bělochů a míšenců. Kdo se tady v tom má vyznat?
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
30.12.2012 |
 Při snídani mě (kromě kuchařek a dlabance od nich) potěšili napřed Alex a pak i Cornell. A sice tím, že prý mě dnes navštíví Debbie, až v pět skončí v práci. Má sladká Debbinka, která podle zápisů v „historických“ knihách hostů byla dřívějším magnetem přitahujícím do podniku nejednoho hosta, zejména pak chlapy, která prý má zítra narozeniny spolu s Mandelou, jen jí je o pěknou řádku desetiletí méně.
|
|
|
Autor: Viktor Pondělík
|
|
19.12.2012 |
 Na pokoji jsem si dal půlhodinového poledního šlofíčka (přece vám nepřiznám, že jsem tu chrněl dvě hodiny) a pak chleba s máslovkou. Máslovkou mám na mysli něco jako játrovku, jenomže je v ní máslo. V tomto případě s karlíkem a parslejem, tedy s česnekem a petrželí. Jiné jsem si tu dopřát nemohl, protože do dánského másla made in China se mi tu pro jistotu moc nechtělo a jiná tu měli jenom v tradičních afrických baleních, tedy od půl kila výše.
|
|
|
