Tato akvarijní rybka patří bezesporu k jedněm z nejkrásnějších a nejzajímavějších ryb, chovaných v našich nádržích. Uhrančivá krása jejích dlouhých závojových ploutví a nepřeberná škála barev v kterých byla vyšlechtěna okouzlila nejednoho akvaristu a pro mnohé byla první rybkou kterou si pořídili. I její nepříliš vysoké nároky na chov z ní dělají superstar mezi rybami. Bohužel díky svým malým nárokům, bývá často chována v naprosto nevyhovujících podmínkách. Často se stává jen dekorací v kulatém akváriu, číši nebo nějaké nádrži o obsahu, s bídou, dva litry. Její schopnost přežít prakticky na lžičce vody, se jí stala prokletím. Proto si povězme o této rybě pár informací abychom jí mohli dopřát to nejlepší.

Musím přiznat, že tento papoušek mě nikdy nějak výrazněji nezaujal, na šedém ptáčkovi, mi nepřišlo nic moc zajímavého a tak jsem se ani o korele nesnažila dozvědět něco víc. Ovšem nedávno se vše změnilo, zcela náhodou jsem se stala majitelkou opeřeného nalezence a pak jsem už hodně rychle zjistila, kterak tento papoušek ke své popularitě přišel. Podobně jako andulky, jsou korely společenské, nenáročné a řekla bych i přirozeně zvídavé. Navíc dnes už korely neznáme jen v šedém vybarvení, ale chová se řada barevných mutací. Sice nemůžeme čekat pestrost jako u andulek, ale rozhodně už se nedá říct, že korela je nudně šedý pták.

Nepřehlédli jste se, v nadpisu článku je skutečně venkovní a ne venkovská kočka. Není to žádné plemeno, ani nic speciálního, ale běžné označení kočky, která buď trvale žije mimo dům, nebo je z domu, případně bytu, pravidelně či občasně vypouštěna. Od kočky „bytové“ se samozřejmě neliší vzhledem ani chováním, ale přesto by majitel „venkovní“ kočky měl počítat s jistými specifiky.