Ach jo! Je to stále dokola, kdo to má pořád vymýšlet! O čem je řeč? O vaření, poslední dobou jsem z toho totiž celkem nešťastná. Neustále vymýšlím, čím nás nakrmím a přitom s vařením nestrávím půlku dne. Dokážu si totiž představit lépe strávený čas, než stát u plotny. Ve vaření se tedy rozhodně nevyžívám, ale jíst se musí…

S oblibou peču cukroví nejen vánoční, ale i velikonoční. Taková příležitost, to si nemůžu nechat ujít. Říkám si, že narvat koledníkům, kteří do sebe nalijí tu štamprle rumu, tam slivovice, onde zase becherovky, a jsou přecpaní obloženými chlebíčky všeho druhu, ještě přeslazené šlehačkové dorty, by byl pro jejich žaludky pořádný nářez. Když už sladké, tak ať si raději zobnou těchto miniatur.

Ovocný pohár už jsem zmínil v jiném článku a inspirovat se tedy mohl každý z vás. Případně toto sám mohl obohatit o nové prvky či se vydat zcela vlastní cestou. Protože co hlava, to osobitá fantazie.

Máme rádi guláše. Já preferuju klasiku, z hovězího a vepřového masa, samosebou, posypaný prstýnky syrové cibule. Manžel si užívá guláše houbového a především guláše segedínského. Každý vaříme ty svoje oblíbené, práce nám tak jde líp od ruky. To víte, motivace dobrého pochutnání. A to hlavní u našeho kulinářství - nelezeme si do zelí. Proto, guláš segedínský, se zelím, vařil kdo? Manžel! Finální výrobek vyfotila moje maličkost.

Jednou to přijít prostě musí. Ať už jde o blesk z čistého nebe nebo jsme s tímto srozuměni s dostatečným předstihem, ne vždy se zatetelíme blahem. O čem že mluvím. Přece o domácích oslavách.

Kdo si pamatuje ze seriálu "Taková normální rodinka" uznalá slova pana Oldřicha Nového neboli starého mládence Koníčka, směrem k úžasné hospodyňce, paní Daně Medřické: "Hmmm, to nejsou koláčky. To je ambrozie...?"

Každý z nás už určitě někdy vystřízlivěl. Zpravidla v době povolební nebo při pohledu na svou výplatní pásku, ovšem nejenom tak. Pokud vystřízlivěl takto, nebudou mu následující řádky ku pomoci.

Nechali byste se pozvat na kafe? Možná ano, že? A nechali byste se na něj pozvat do hlavního města kdysi i naší monarchie, tedy do rakouské Vídně? To už asi ne, viďte? Protože ne pro každého u nás je Vídeň, kam je to co by kamenem dohodil, skutečně vzdálena co by kamenem dohodil. A kdo by se vláčel takovou dálku jen pro trochu toho kofeinu?

nebo-li štědrovka či calta. Je typická pro Vánoce stejně jako mazanec patří k svátkům velikonočním. Ovšem mne do její výroby netahejte. Vážně ne. Nekámoším s kynutým těstem. Díky tomu jsem se naučila tvarohový mazanec i tvarohovou štolu, obojí bez kynutí. Zato můj manžel je klidný, vyrovnaný člověk, takže kámoší s kdekým. I s vánočkou. Pekl on a na fotce je jeho letošní výtvor.