Rozhovory

Bernard Demeuré: hudba sbližuje

Usměvavý muzikant Bernard Demeuré z bretaňské metropole Rennes má rád Moravu a Brno. Jak to všechno začalo, jsme si povídali při jeho poslední návštěvě Brna.

Pamatujete si, kdy jste poprvé přijel do Brna?

Naprosto přesně, bylo to v roce 1990, kdy naše keltská skupina Kevrenn de Rennes přijala pozvání souboru historických nástrojů Tibia. Byli jsme ubytováni v rodinách, já jsem s přítelem Gérardem Guillemotem bydlel u Jakubců v malebné brněnské čtvrti Žabovřesky. Od té doby se datovalo naše přátelství, navštěvovali jsme se, psali si. Bohužel před několika lety můj milý přítel Jiří Jakubec zemřel a také kamarád Gérard již není mezi námi. Kenavo (keltsky sbohem), mon ami Jiří a Gérarde. V Brně jsem ale získal i další přátele a vaše město jsem si doslova zamiloval, už jsem zde byl mnohokrát. Moravu mám rád, zejména ty miloučké vinné sklípky (smích). Mám svá oblíbená místa, obdivuji zámek v Lednici a ve Valticích, nádherný je Slavkov, kde zvítězil Napoleon v bitvě tří císařů. I když my, Bretaňci, ho zase tolik neuznáváme, podle nás to byl okupant. Ale historikové tomu jistě rozumějí lépe.

Historii nechme opravdu raději historikům, vy jste  muzikant, na jaký nástroj hrajete?

Na biniou (bretaňské dudy), příležitostně hraji ale i na bombard (bretaňská píšťala). Jednou z oblíbených formací keltské hudby je totiž couple (dvojice), kde hrají právě tyto dva nástroje. Dodnes zastanu obojí.

Hrajete ve stálém souboru?

Hraji s různými bretaňskými soubory, jsem také členem skupiny seniorů Ar Re Goz. Vystupujeme při oficiálních příležitostech, na různých slavnostech, ale také na soukromých oslavách, svatbách, křtinách, bohužel čím dál častěji i na pohřbech. I mého dobrého přítele Gérarda Guillemota jsem spolu s dalšími muzikanty doprovodil na ten druhý svět. My dva jsem byli sehraná dvojice, měli jsme za sebou bohatou společnou hudební minulost a spoustu dalších zážitků. Gérard byl osobnost, vynikající muzikant a opravdový znalec tradiční hudby, poctivý člověk, spolehlivý kamarád. Chybí mi.

Co pro vás znamená hudba?

Hudba je mojí životní radostí, i když jiných se samozřejmě nezříkám. (Následuje přimhouření oka a potutelný smích. Jako kdybych to nevěděla, Bernard je holt ctitel žen…) Biniou mám při sobě skoro pořád, nějaká příležitost neplánovaně si zahrát se může vyskytnout kdykoliv. Jako třeba před pár lety na náhodném společném večeru s německými turisty v Karlových Varech, kde jsme společně muzicírovali až do rána. A pak nás vyhnaly uklízečky. Hrál jsem také třeba ve vinném sklepě v Čejkovicích a také před několika lety brněnskému primátorovi při přijetí na radnici. Miluji hudbu, zejména lidovou, v ní jsou  naše kořeny. Hudba sbližuje, je to podle mě nejdokonalejší dorozumívací prostředek mezi různojazyčnými národy. 

Znáte nějaké české skladatele nebo jiné umělce?

Z hudebních skladatelů jsou moji oblíbenci Janáček, Dvořák a Martinů, teď zrovna přicházím na chuť Gustavu Mahlerovi, i když je pro mne trochu komplikovanější. Zcela náhodou jsem objevil průkopníka jazzu, jmenuje se Žarosla Žeže (Jaroslav Ježek, pozn. red.), podle mě byl génius. Z vašich spisovatelů znám jako každý ve Francii zejména Milana Kunderu a abych nezapomněl, líbí se mi obrazy českého secesního malíře, asi to správně nevyslovím: „Alfón Myša”. (jistě jste pochopili, že jde o Alfonse Muchu)

Vaše výslovnost zní opravdu ryze francouzsky, jak jste na tom vy s češtinou?

Milá dámo, česky umím několik familiérních frází a pár nepublikovatelných slov, ale vy to dobře víte! Můj synovec studoval na univerzitě v Rennes češtinu a občas mi přinese nějaký český časopis nebo noviny s vlastnoručním překladem. Já se totiž o vaši republiku hodně zajímám, je mi sympatická.

Brno a Rennes jsou takřka čtyři desetiletí partnerskými městy. Myslíte, že existuje dostatek vzájemných kontaktů?

Když jsem se před léty účastnil cesty organizované v rámci partnerství Brna a Rennes, přijela s naší skupinou řada lidí z Bretaně, kteří zde také chtěli navázat osobní kontakty, seznámit se s životem u vás, poznat nové přátele. Tak my chápeme význam partnerství měst. Proto jsme požádali brněnské pořadatele, aby na setkání pozvali i občany Brna, kteří mají o navázání kontaktů zájem. Bohužel se tak nestalo, přišly jen oficiální osobnosti a přátelé, které jsme už znali z dřívějška. U nás je výbor pro partnerství měst méně formální a je otevřen všem zájemcům. Od té doby se situace změnila, i když vzájemná komunikace se rozvíjí zejména privátními cestami. Naším výborným partnerem je i Alliance Française v Brně.

Ochutnala jsem vaše jehněčí kotlety se zelenými fazolkami, umíte skvěle vařit. Jaký je váš názor na českou kuchyni?

Je na mně vidět, že mi chutná, že? Oblíbil jsem si i některá česká jídla, ale úplně ze všeho nejraději mám vaše české pivo.

biniou – (Luthier : Jorj Bothua)

Previous ArticleNext Article